OTEC - IV.

                                                            Kapitola IV.

     Poznal ji i po tolika letech hned, jak přicházela k nádraží. Stál na nástupišti, odkud tenkrát odjížděl ráno domů. Byla stále černovláska,ale vlasy měla prošedivělé. Přibrala, ale rysy tváře a účes měla stále stejný. Ona ho nepoznala. Rozhlížela se kolem dokola a tak na ni zamával novinami, které držel v ruce. Přišla k němu a zeptala se "Vy jste pan Valtr?" "Ano, jsem," řekl a snažil se zakrýt rozpaky. Podala mu ruku. "Já jsem Marie." "Já vím, poznal jsem Vás." "Jsem velmi překvapen, že se setkáváme po tolika letech a za těchto okolností." "Půjdeme si sednout někam, kde je klid a povíte mi, co po mně vlastně chcete, ano?" "Dobře", odpověděla a odcházeli z nádraží směrem do města.

     Usadili se v kavárně nedaleko nádraží. Dívala se na něho pátravě a poznamenala "změnil jste se, já bych Vás nepoznala." "Nebudu Vás zdržovat a půjdu rovnou k věci," řekla a když objednal oběma kávu a minerálku, spustila. "Dlouho mi trvalo, než jsem Vás našla, zapoměla jsem totiž Vaše příjmení a tak to bylo dosti náročné, ale nakonec jsem to vše zjistila a jsem ráda, že jste přišel. " "Vím, že to musel být pro vás velký šok, ale stalo se a nedá se tedy nic dělat."

     "Pokud se jedná o mne, nehledala bych vás." "Měla jsem možnost, když jsem otěhotněla, dát to pryč." "Byla jsem svobodná, tak by to nebyl problém." "Ale, já jsem to dítě chtěla, i když doba byla tehdy pro svobodnou matku velmi nepříznivá, zažila jsem se synem hodně ústrků, jak ze strany rodiny, tak v práci a vůbec." "Bylo těžké ho z jednoho platu vychovávat, ale nechci si stěžovat, byla to moje volba a tak jsem to vše překonala." "Syn vystudoval, dnes podniká, je ženatý, má tři děti a vede se mu dobře." Vdala jsem se, když mu byly čtyři roky a manžel mu dal své jméno, takže až do své plnoletosti nevěděl, že má nevlastního otce." "Tenkrát jsme se s manželem rozhodli, že mu to řekneme." "Samozřejmě byl velmi překvapený, možná i zklamaný, ale manžela měl rád a vždy byli kamarádi, tak si myslím, že to překonal celkem dobře a smířil se s tím."

     Byla  bledá, když mluvila, docela se zadýchávala, bylo vidět, že na tom není zdravotně dobře. Napila se kávy a pokračovala." "Asi před dvěma lety jsem onemocněla a tehdy mi syn řekl, že by byl rád, kdyby mohl poznat svého pravého otce." Odmlčela se a tiše se na něho dívala. On neřekl ani slovo, se skloněnou hlavou poslouchal."A tak jsem Vás začala hledat a výsledek toho všeho je, že tu sedíme." "K soudu jsem to dala proto, aby bylo jasné, že jeho otcem opravdu jste." "Proto ty testy." "Doufám, že se na mne pro to nezlobíte a že mě chápete?"

     Podíval se na ni a řekl"kdybych to byl tušil, samozřejmě bych to tak nenechal a určitě by se našlo východisko." "Já jsem na Vás docela vzpomínal, ale ztratil jsem ten telefon a pak už jse na to zapoměl." "Musím přiznat, že to pozvání k soudu a ten důvod byl pro mne velkým překvapením." "Mám svůj život, svoji ženu a dvě dcery, vůbec nevím, jak jim to vysvětlím, ale lhát nebudu a pokud se opravdu ukáže, že mám syna, budu rád!"