Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sezde neklikejte! (protože co oko nevidí to srdce nebolí)
06. 02. 2008
8
9
1711
Autor
MorriconeTheGod
Mraky, oblaka… zatažené nebe.
Ale déšť ne!
Aby tráva zůstala suchá… usednu do ní
u nás na kopci.
Odsud jsou vidět lesy
a nebe
v celé jeho širokosti.
Většinou zpívám větru (aby se zvednul)
starou čejenskou píseň
a konečně… přijde poryv,
ohne větve i stromy (to on dokáže…
když se mu daří).
Mraky se rozeběhnou po obloze
(jako zdivočelé snové obrazy)
a listí i prach… vše pro tu chvíli umí létat.
Jen já musím zůstat na zemi…
vítr není dost silný
Ano, vítr… je to jeho chyba
…v poušti hladem zmírá ryba.
9 názorů
posledni vers zcela pretal me notalgicke vzdychani po rodne hroude a jejich krasach:)tip*
Neo_Pianist
07. 02. 2008MorriconeTheGod
07. 02. 2008sestricka.slunicko1
07. 02. 2008
vtip je dobrej, hlubokomyslnost taky, ale nějak mi to nepřipadá jako součást díla.