Myšlenky...

Stále o něčem přemýšlím, přemýšlím i o tom, zda dělám i něco jiného, než, že jen přemýšlím. Co se dá také dělat po celičký den, kdy ležím v posteli a.., ano přemýšlím.

Stále o něčem přemýšlím, přemýšlím i o tom, zda dělám i něco jiného, než, že jen přemýšlím.
Co se dá také dělat po celičký den, kdy ležím v posteli a.., ano přemýšlím.
 Rekapituluji svůj život.
 Vše na co si vzpomenu, tak do šroubečku rozeberu, zda jsem udělala v té věci dobře, a nebo špatně. Jistěže je veliká spousta věcí, kdy bych udělala něco jinak, a nebo úplně všechno jinak..
Vzpomínám na školku. Vzpomínám i na školu. Možná lepší by bylo říci na školy. Na školu základní a i na učiliště.
Ze školky si toho moc nepamatuji.. Ze základní školy si pamatuji více, ale úplně nejvíce si pamatuji na učiliště. Já vůbec na učiliště vzpomínám hodně moc.. Tam to bylo to pravé ořechové, jak se říká.
Možná bych mohla říci, že vzpomínky na mé školy a školku jsem již vyčerpala, ale není tomu tak.. Jak mi někdy říká můj chlapec.. vždy je na co vzpomínat.
Úplně nejvíc, ale vzpomínám na nedávné rozhovory s mým chlapcem, kdy ještě mým chlapcem nebyl..
Stalo se to jedné noci, kdy jsem pod nickem Bzzzz vešla na jeden "chat", a tam byl ON. Byl tam pod nickem guest, můj tajemný guest.. Začali jsme si povídat a už po pár písmenkách jsem začala zjišťovat, že on je jiný..JINÝ. Bylo to zvláštní, nejdříve jsme si povídali o životních názorech. Nepadla ani z jedné strany otázka typu: " Jak se jmenuješ".."Kde bydlíš".."Kolik je Ti let".. Nic takového.. Oba dva jsme cítili, že to není důležité a ono to není důležité. Tedy nebylo důležité. Naše názory na život a na svět jako takový se hodně moc shodovali. Bylo to krásné, moc krásné. zastavuji se ve svém psaní a vybavuji si naše rozhovory. Ani jeden jsme se nechtěli tomu druhému úplně otevřít.. Zezačátku.. Možná mohu napsat, že od té doby jsme se začli cíleně scházet na onom chatu. Po nějaké době mne tam začal "obtěžovat" svými otázkami jakýsi chatař, tak jsem začala přemýšlet, jak zachovat naše krásné povídání a přitom být sami. Jen já a tajemný guest. Možná už jsme se znali jmény. Teď nevím. Po nějakém čase jsme našli něco, co je úplně nejlepší. Jeden komunikační program, kde je nám spolu nejlépe..
V paměti si přehrávám naše povídání.. usmívám se, nemohu jinak..
Po nějakém čase jsem onemocněla a neudržela jazyk na uzdě, ale vše řekla mému guestovi. Hodně moc přemýšlím o tom, zda jsem udělala dobře, či ne.. Nevím to, můj chlapec mne ujišťuje v tom, že jsem udělala dobře, ale já jeho názor někdy nesdílím..
Stalo se nám to, že se nikdy neuvidíme..Nikdy se nepolíbime.. Nikdy se neobejmeme..
Smutek mnou cloumá, ale nejde to jinak udělat, než se smířit s tím, co se teď děje.
Stále si moc krásně povídáme, stále si rozumíme, ale v našem povídání je velmi, velmi mnoho smutku. Oba dva moc pláčeme..Oba dva jsme se skoro přestali smát..
Oba dva víme, že nám nezbývá moc společného času..
Že si musíme honem rychle, hodně věcí ještě říci.. MILUJI HO...
Jsme spolu denně, jsme spolu každou volnou chvilku a já doufám, že mi můj chlapec odpustil, že mne nemůže nikdy vidět.. V to doufám.. Nesmí mne přeci vidět UMÍRAT......................

---