Realita

Realita

Něčeho dosáhnout, to je mé přání,

proto se namáhám a nemám stání.

Hovořit plynule až pěti jazyky,

mít titul před a ještě za jménem,

mít jednu ženu i s celým harémem.

Mít jednu kuchařku, pokojskou k tomu,

to přece patří k velkému domu.

V garáži autíčko, pro syna, pro mně,

pro syna sporťáček, přemýšlím skromně.

Dovolenou v Chorvatsku?

To snad ne lidi..

a pěkně na Haiti, ať všichni vidí.

Snídaně v kavárně uprostřed města,

kávička za stovku, tak to se dá,

i když mi po pravdě až tolik nechutná.

Nemám rád tenis,

nemám rád golf,

nemám rád plavání,

a žádný sport,

přesto si oblékám kraťasy bílé,

vždyť tolik stál kurt při mé vile.

Ve středu ráno půjdeme k lékaři,

má žena trápí se,

má vrásku na tváři.

V neděli dostihy, to bude vzrušení,

kolik jsem už vyhrál..

sám nemám tušení.

Sedím teď v pracovně,

popíjím whisky,

sčítám teď v rychlosti dnešní mé zisky.

Spokojeně, pomalu, potahuji z doutníku,

jsem v klidu, v pohodě,

zdědil jsem fabriku.

Zítra si koupím u Diora sako,

a boty u Bati...

ne nejsem pako.

Slunce se odráží v mém zlatém moku,

píchá mě u srdce, píchá mě v boku.

Zvoní mi v uších, zvoní mi v hlavě,

fuj, to byl hnusný sen,

budím se právě.

A v naši kuchyňce voní mi káva,

na stole leží kratičká zpráva.

Dobré ráno, zlato,

děkuji ti za to, že jsi včera celý den

sekal naši zahradu,

a ještě vytřel podlahu.

Kéž se ti dnes daří v práci,

ať se náš dům rychle splácí.

Pa tvá kočička