Kouzelník

K dyž prochází se se svým stínem

O blohu ředí terpentýnem

U hádne duše, co v polostínu

Z ahodí kamsi svoji vinu

E xtrakty z duší jsou tu denním chlebem

L íbá nás na tvář, když průvan v duši zebe

N ačne si život a nedojí ho

I strhnem mu to z kapesnýho

K ouzelník přichází...

000

Iluzionista, ilusionista - snílek, podléhající vidinám; varietní kouzelník, eskamotér ( Slovník cizích slov str. 52)

000

Kouzelník vejde do vašeho života dveřmi zamknutými na sedm západů, dvě pověrčivé babky a jeden rohlík s paštikou. Zašustí pláštěm, prokřupe si prsty a pak kouzlí. Vyčaruje králíka z klobouku, dominovou kostku z nosu, lásku ze vstupenky do cirkusu. Jakou cenu má taková láska? To záleží na tom, chcete-li poloviční nebo plnou, potom tedy 30 nebo 50 korun.

Plakáty po celém Děčíně oznamovaly už přes týden, že v pátek 25.5. předvede pan Rambousek, hadí žena a mnoho dalších svojí velkolepou šou na Smetanově nábřeží od šesti hodin. Dnes měla chudák hadí žena na většině plakátů fousy a velké zuby, které jí očividně nepatřily. Možná ovšem patřily některému z těch vtipálků, kteří je tam tak kreativně dokreslovali. Nejspíš u toho cítili jakési zadostiučinění.

Viktorka by normálně do cirkusu nestrčila ani špičku svého dlouhého nosu( i když by v tom případě klidně mohla celá zůstat venku). Z hloubi duše se totiž děsila představy medvědů točících piruety, vypelichaných králů zvířat a vyčítavých pohledů koní, pobíhajících zcela nesmyslně do kruhu s šošolkami na hlavě. Jenže ty oči jí udělaly čáru přes rozpočet. Žádné oči, ani ty kouzelníkovy, by s vámi neměly dělat takové věci. Neměly by vás trhat na kousky a následně halabala slepovat, neměly by vás zraňovat, dokonce ani chápat. Ale vysvětlete jim to.

"Tak pro vás mám slečno ještě lístek do první řady. Dostanu 30 korun," v očích kouzelníka z pokladny teď burácely vodopády, což by mu ráda řekla. Taky by mu moc ráda řekla, že už není poloviční, ale celá. Možná by mu také měla říct, že lístek nechce, že jen prochází, že stejně nemá peníze, promiňte prosím. Nic z toho však nevyslovila, vytáhla peněženku a zaplatila za dva lístky, pro sebe a pro Adama. " Uvidíte, co jste ještě neviděla," loučil se s ní a do té obehrané fráze z plakátů se mu podařilo vměstnat tolik příslibu, že se Viktorka okamžitě začala těšit. I na vypelichané kočky.

Druhý den před šestou už seděla i s Adamem v první řadě. Oba měli na hlavě blikající rohy a přišlo jim to opravdu zábavné. Jen Viktorka si je těsně před začátkem sundala, i když věděla, že už je stejně pozdě, takhle modré oči jistě viděly i přes oponu. A možná ještě dál.

Po všech těch létajících krasavicích a klaunech, kopajících se do zadku, vešel do manéže konečně on, světově proslulý iluzionista, jak hlásili. Uvědomila si, že mu nemůže být víc než osmnáct, ale tvářil se, že má všechna esa života dávno v rukávě. A možná taky měl. Každopádně tam měl spoustu věcí, které do rukávu rozhodně nepatřily, jak se později ukázalo.

"A teď bych poprosil sem dopředu nějakou nebojácnou dobrovolnici,"prohlásil ke konci sebevědomě a ty svoje pohádkové oči zabodl přímo do Viktorky. A ta si konečně vzpomněla, kde už ty oči viděla. Bylo to na půdě u babičky a patřily mocnému dřevěnému kouzelníkovi, který dokázal lusknutím prstů vtáhnout šestiletou Viktorku do kouzelného světa princezen. A tak se zvedla a šla. Adam se ji neúspěšně snažil zatlačit zpátky do sedadla a ten taky bude později tvrdit, že iluzionista musel ovládat hypnózu, proč by jinak Viktorka, která se bojí vlastních narozenin, že bude muset být v centru pozornosti, šla dobrovolně šaškovat doprostřed manéže, to mi tedy vysvětlete, hm?

Kouzelník se na ni usmál a pak luskl na prsty. Zezadu k nim přicválal černý kůň, který se ani maličko nepodobal těm s šošolkou. Vybídl ji, aby nasedla, a ona se poslušně posadila na hřbet toho nádherného zvířete. Jakmile ji kouzelný kůň (musel být kouzelný, protože patřil světově proslulému kouzelníkovi a jaký by to byl světově proslulý kouzelník bez kouzelného koně?) ucítil na zádech, vyrazil tryskem vpřed a stále zrychloval. Svět okolo se točil v kruhu, ale ona se cítila naprosto jistě. Stejně tak naprosto jistě cítila, že tohle není iluzionista, protože to, co právě prožívala, iluze nebyla. Zdálo se jí to skutečnější než cokoliv, co do té doby prožila." Ne, iluzionista, kouzelník,"pomyslela si hrdě a sebejistě se začala na koni zvedat do stoje. V té chvíli změnili směr a zamířili ven z cirkusu. Kouzelník se hbitě vyšvihl za Viktorku. Čarodějný oř zrychloval a zrychloval, až svět změnil barvu na růžovou a poté jediným zábleskem na světle tyrkysovou. Pak se ozvalo cinknutí, to jak spadla pouta a svět je pustil ven, pryč, dál od všech jeho iluzí, od iluze lásky k Adamovi, od šošolek a pilin v manéži. A pak se nejspíš vznesli. A jestli kouzlo trvá, vznášejí se tam někde těsně pod Sluncem ještě dnes. A protože to byl světově proslulý kouzelník, bude jeho kouzlo nejspíš trvat navěky.