Rozbor díla "OSMNÁCTINY" (autorka:Konstantinidisová)

Sama autorka mě na tzv. \"Pokecu\" požádala, abych
její dílo zkritizoval a rozebral veřejně. Činím
tak touto kritikou.

Čtenáři doporučuji napřed si přečíst původní
dílo, protože se na něj budu odkazovat.

Již sama kategorie do které autorka dílo zařadila
- reportáž - značí, že zde půjde o něco aktuálního,
současného.

Motiv temna a krve se jako červená
(i ta barva je tu na místě) nit táhne celým
dílem Katrin Konstantinidisové. Ani v tomto díle
tomu není jinak. Zajímavá je však freudistická rovina
díla, jeho podtext.

Budeme konkrétní: v díle jde o oslavu dospělosti.
Vypravěčka vylezla na komín, což je zcela jasný
falický symbol, stejně jako svíčky kolem
rakve na začátku díla.

Právník, který se o vypravěčku do doby její
dospělosti staral, je projekcí superega.
Vypravěčka tvrdí, že zastupuje její rodiče:
\"superego\" bývá někdy označováno jako rodič.

Je zde též patrný motiv sebevraždy: chtěla
vlézt do rakve. Právník-superego jí v tom
zabránil. Sám si však do rakve lehl (\"rodič\"
v psýché vypravěčky byl potlačen) a tím pádem
mohla hlavní hrdinka vylézt na komín, čili oddat
se sexu.

Kapka krve jako vstupné - motiv ze začátku
díla - je samozřejmě obrazem deflorace.

Továrna, ve které se děj odehrává, zase symbolizuje
materiální background - od rodičů a jiných
výdělečně činných lidí - který hlavní hrdince
umožňuje oddat se radovánkám oslavy.

S laskavou pomocí autorky jsem rozšifroval i
\"zabásnutí\" - nebylo to pocitem viny, ale
tím, že lezla na komín - tj. provozovala sex -
na veřejnosti.

Aby nebyla kritika o moc delší než dílo, končím.
Berte to prosím s nadsázkou.

---