R O Z P A K Y

R O Z P A K Y

Kouzlo té schůzky

v bistru

u svíčky...

Předkové věděli

co činí

když na své lásky

svítili plamenem

Bylas tak krásná

a jako by ses bála

až jsem zapomněl

že jsi žena

Nemyslel jsem na to...

Ale stejně to bylo ve mně

Splašená posedlost

sevřít tě a líbat

A určitě i mezi slovy

pod banální vatou

vzpomínání

na studentská léta

Neobratně zaměňovaná žízeň

po tobě

za chuť na pivo...

Ty jsi také

hodně pila

Ó kéž by to bylo

ze stejného důvodu

jako u mě

Tvůj pohled

však byl prázdný

bloudil jsem v něm

ve vykáceném lese

ve vyklizeném bytě

Nebylo kam si sednout

kam pověsit kabát

kam postavit vázu s růžemi

pro tebe

Zdála se mi být

neobdarovatelně bohatá

svým dosavadním životem

v tak mladém věku...

A zároveň vděčná

za obyčejné korálky

na krk

se vrtíš na své židli

Pořád je co pít

Ale naše myšlenky

pořád sedí na zemi

v tom pokáceném lese

v tom vyklizeném bytě

a oba nás už zebe

ale nemáme ještě na to

přitisknout se k sobě

zahřát se o sebe

Trochu se tě bojím

není-li v tobě

kus masožravé rostliny

Z tvých některých slov a gest

jako bych cítil pach a zděšení

pozřených duší

z nichž máš v očích

záblesky špatného svědomí

před každým trubadúrem

Nejsme v naději

ale jen v roli milenců

před zvědavci kolem

A bylo-li přece

něco mezi námi

něco víc než lež

víc než havárie iluzí

že se občas může

co se běžně nesmí

sáhnout po zakázaném ovoci

a tvářit se jako neviňátko

navrhnout a přijmout hru

jednoaktovku

s mnoha reprízami

aby se život

od představení k představení

dal vydržet

dal snést

aby bylo z čeho rozdávat

i těm kteří si to nezaslouží

i těm kteří nemohou za to

že si to nezaslouží

havarii

kterou jsme nezvládli

kterou jsme chtěli utopit

v pivu

lež

která se nedala

a seděla nám za krkem

ještěš venku

když jsem tě doprovázel domů

neviditelná lež

neviditelná havárie

kterou snadno přehlédli

kolemjdoucí závistivci

nemající momentálně

s kým pít

s kým žít

partneři partnerů

se kterými se nedá vydržet

se kterými se nedá pít

se kterými se nedá žít

se kterými se nedá nic...

Bylo-li přece

něco mezi námi

zůstalo to zatím

tam

v bistru

za oponou

našeho představení

naší premiéry

Vracím se tam

v naději

že jsme tam

něco ztratili

a že to tam najdu

a že tě tam potkám

jak hledáš totéž

(2001)