Shrabovat listí, jaká klidná práce. Přecházet sem a tam a pomalu se vracet, Jako se vrací čas, jako se vrací dálka, nostalgická jak známky na obálkách. Báseň je text, který prosvěcuje jakési magické světlo. Takové je málem všechno, co napsal Ivan Blatný. I v tak prozaickém konání, jako je podzimní úklid v parku psychiatrické nemocnice, se nalézá očima a perem básníka Blatného tolik poezie.