"Úchylkypánavbaloňáku"

... Byl pokroucen stářím, podobně jako list papíru. V šeru mrazivého večera nemuselo být špatného zraku, aby mu kolemjdoucí typovali padesátku. O to zvláštně a nepatřičně vypadala zčásti studentská, zčásti spíše ještě dětská aktovka...

... A možná, možná kdyby na to měl můj vnitřní zrak sílu, byl by se podíval blíže a v sešlém padesátníkovi by objevil osobu nejvíce šestnáct, spíše však méně, ctiletou. Přese všechny potíže, které podivný člověk měl, totiž v jeho obličeji zůstala svěžest a mládí. Jeho myslí létaly létavice závažných myšlenek, kterým ale dospělí nepřisoudili právo na život. Jejich škoda...
... Bohužel můj vnitřní zrak má už něco dioptrií a proto o tento, jistě znamenitý, příběh přicházíme.
Naším cílem tedy není příběh bezvěkého přítele, snad nás zaujme aspoň zcela nezaujímavý pán v tmavém, koženém baloňáku. Pokud ovšem předpokládáme opravdu kvalitní, dlouhý a kožený baloňák, může to v nás vyvolat určité podezření o pánově bezúhonosti a čistých úmyslech.

...Ale pokud si snad, milí čtenáři, vzpomínáte, a předpokládejme, že ano, náš bezvěký aktovkář velmi věrohodně oklamal své okolí svým bezvěkem, tak tedy naše obavy jsou zcela plané a nemáme se čeho bát...
Ovšem na scénu přichází lákadlo největší z největších, které představuje ta nejrozkošnější holčička s culíčky, jakou si je snad možno představit. Je třeba nutno podotknout, že naše trojice se právě nachází na konci slepé ulice, na jejímž slepém konci se nachází hřbitov. Jak jste již zcela jistě pochopili, nacházíme se tedy na okraji slepé ulice, na okraji hřbitova a na pokraji odhalení případných úchylek pána v baloňáku co se týče malých rozkošných holčiček s culíčky.

...Nemůžu jinak, než se zabývat myšlenkou, zda-li by bylo rozkošné holčičce s culíčky pomoci, pokud by se naše podezření ohledně "úchylekpánavbaloňáku" potvrdilo. Osobně zastávám názor, že ne. Náš aktovkový přítel by jistě zkušenému úchylákovi nečinil pražádné obtíže. Naštěstí pro všechny zůčastněné....

Naštěstí pro všechny zůčastněné se z našeho potencionálního "úchylákavbaloňáku" klube otec rozkošné holčičky s culíčky a zároveň i otec v dědkovském věku, zkráceně všemi zvaný dědek, našeho oaktovkovaného bezvěkého přítele. Jistě by nebylo od věci prozradit vám, že dnes tedy není jen tak obyčejný den, anóbrž a protože je den D. Den Dušiček a k tomu ještě pedagogický čtvrtek pro rodiče. Ovšem, to nám vysvětluje umístění příběhu do slepé ulicena jejímž slepém konci odpočívá hřbitov.Ocitáme se tedy na okraji slepé ulice, na okraji hřbitova a na počátku odhalení všech nejasností onoho osudného, dušičkového, zimního, mrazivého, sešeřelého večera, i starostí i šešlost, i závažné myšlenky ctiletého aktovkáře.
... Stále jsme ale neodhalili úchylky odhaleného dědečka v baloňáku. Na stopu nás snad přivede dědova neobyčejná sbírka figurek slonů a když zapátráme a zalovíme v baloňákovité minulosti, snad nám ve věci úchylek pomůže, že náš milý děd pracoval jako pěstební dělnice. Na pánovu obhajobu je nutno podotknout, že to dělal jen a pouze kvůli drobné výhodě poskytované dělnicím něžného pohlaví a sice kvůli mateřské dovolené. Možná se teď v duchu ptáte, zda je pro muže opravdu takovou výhodou možnost mateřské dovolené...
Je.

Až na drobné potíže s kojením se dědovi odchov dětí opravdu dařil. Kde děti vzal, o to se nikdo nestaral, Kam odkojené děti mizí, o to se taky nikdo nestaral. Vznikly určité diskuze na téma dědkovy sexuální orientace. Nakonec se všeobecně a veřejně usoudilo, že je dědek hermafrodit a více se o to lidé nestarali. Takovou drobnost, jakou byla nevyřešená sexualita, mu pro krásu jeho slonovité sbírky odpouštěli.

...Další debaty vznikly, až když dědkovy dvě poslední děti začaly přerůstat obvyklý věk konzumace. Po nějakém čase se zase veřejně a všeobecně usoudilo, že dědkovi došlo mléko. Zdálo se, že v městečku ve věcech sexuálních zavládne opět klid...
A opravdu. Zavládnul!