Poděkování

Něžná, milá,
jako,když hvězda z nebe padá
a Ty si přeješ tiše ,
z celého srdce svá přání,
objevila se,
na dálku usmála,
na citlivou strunu zahrála
a pomohla nést kříž,
protože pochopila, že
od útlého mládí
nosím ho na svých bedrech
a nevím co s ním.

Taková umí být žena
která mne, ani já ji,
nikdy jsem neviděla
a přesto, když čtu co píše,
jakoby se mnou
život můj žila
a v těžké chvíli,
kterou každý z nás někdy mívá,
je se mnou,
v duchu s ní hovořím
a říkám jí "milá"
dobře, že tu jsi!

Jméno,
někdy neznamená nic!

Ale nyní, když neřeknu ho,
ztratila bych úctu,
kterou k Tobě chovám.
Cítím, že nepomáháš jenom mně,
všem naději dáváš,
svými básněmi je potěšíš.

Jarmilo,
posílám Ti svůj dík,
a vím, že mluvím i za Ty,
kteří ztrácí pocit samoty
při čtení Tvých básní,
ví, že na malou chvíli,
mohou se radovat z té krásy,
věřit, že zase bude líp!