Přízraky žijí všude okolo nás...

Přízrak

 

Po lese jdouce

Já směrem k louce

Kroky nepočítaje

 

Když dojdu k ní

V trávě tu sní

Oči zavíraje

 

Leží tu člověk

Pohledem lově

Mraky a nebe

 

Neviditelná udice

Mraky dál lovíce

Hledal as sebe

 

Pak náhle vstal

A přede mnou stál

Vlasy mu vlají

 

Slova dají větu

To vítr v nich je tu

Tváře se znají

 

Luční kytky voní

Stádo nebeských koní

A čas se zastaví

 

Dvě myšlenky spolu

Zatáhlo to dolů

V pekle se roztaví

 

Stačil by mi náznak

Že jde jen o Přízrak

Teď to dobře vím

 

Zázraky se dějí

A do pekla spějí

Smrdí čertovým

 

Smrad ožahlé kůže

Mutanti snad muže

Všude okolo

 

Já tu v koutě sedím

Do plamenů hledím

Deprese, ty potvoro!

 

Proč věřila jsem?

Proč skončila jsem?

Pěsti pevně zaťaté

 

Když nevím kam dál

Proč přízrak tam stál

A oči měl zelené?

 

Snad to byl osud

Co zvítězil posud

V mém malém světě

 

Ne, nemám naději

Tak brečím raději

Hloupost ve větě

 

Neřekla jsem SBOHEM

A už mě vzal s rohem

Podivný přízrak

 

Jak hloupá jsem byla

Už nenateče žíla
Posmrtelný příznak…

---