Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOškliví
21. 06. 2001
6
0
2618
Autor
dimitrij
Potkáváte je denně, procházíte kolem nich, nevšímáte si jich. Nezajímají vás. Mám na mysli páry složené z dvou ošklivých lidí. Vždycky když je vidím, zamyslím se. Vypadají nadmíru šťastně a já si kladu otázku, jestli skutečně jsou. Připadají mě dokonce mnohem šťastnější než hezké páry. Jak to? I když se často říká a hodně lidí tvrdí, že na vzhledu nezáleží, myslím si, že je to jenom taková přetvářka, kterou do centra pozornosti posunuli právě oškliví lidé. Ale ruku na srdce, nechtěli by právě i oni toho nejhezčího? Nebo má každý opravdu tak rozdílný vkus? Je to tady opravdu tak rozděleno, že každému se líbí, právě ten z jeho skupiny? Asi si řeknete, že nemají jinou možnost, je to možné, ale asi nikdy nezjistíme, jak to doopravdy je. Nikdo se přece někoho z toho páru nezeptá, jestli chodí se svým protějškem jenom proto, že je stejně ošklivý jako on. Bylo by to maximálně netaktní. V naší společnosti spolu přece lidé nechodí kvůli vzhledu. Podle mě to tak není, ale je asi lepší, že se to tak bere. Ti oškliví by jinak na tom byli ještě mnohem hůř. Jejich zoufalá situace by na nich byla moc vidět. Takhle se aspoň můžou smát a být šťastní, nikdo totiž neví, jestli jsou opravdu šťastní, nebo jim nic jiného nezbývá.
to Dimitrij: Je to problém této chladné písemné formy, nebo také mého neumu, že jsi to vzal zase z toho druhého konce. To, o čem jsem psal, byla NABÍDKA toho, jak lze také na svět nahlížet. Je to výzva k dlouhému putování. Je to výpověď o tom, že lze vidět (a tedy i žit, prožívat) svět z poněkud jiné perspektivy.
Ani slovem jsem se nezmínil o tom, že svět je špatnej a zkaženej. Naopak, psal jsem o tom, že všichni lidé, a tedy i I TY, Dimitriji., jsou bytosti světla.
to Markel: Jenom malá poznámka. Společnost nemůže učinit druhého člověka šťastného, to může v posledku učinit člověk pouze sám. Každý je šťastný podle toho, za jak šťastného se sám považuje. Stejně tak s krásou. A k té kráse? Nedávno jsem četl článeček s nadpisem: Češky o sobe málo pečují. Byla psána jednou z českých misek. Četl jsem jej hlavně proto, že jsem byl zvědav, jestli tam bude alespoň 1% toho, co bych tam napsal já - o duchovním světě a vnímání, a životosprávě, o uznání sebe sama. Nic z toho. Končilo to u toho, kolik peněz se v českých zemích utratí za make-up. Opravdu nezbývá než politovat toho, kdo tento článěk mohl napsat - a dokonce mínit vážně, z pozice jakéhosi nad-hledu. Dost možná tedy, to nakonec Ti "oškliví" mají snazší - protože prakticky nejhůř na tom jsou vrcholní politici a celebrity - je těžké zůstat sám sebou, nepozbýt to nejcenější, co člověk má, to jest - sám sebe.
Ach jo, mám strašně rád, takový ty jediný spravedliví, kteří jsou rozhořčení z toho jak je ten svět kromě nich, špatnej a zkaženej. že jo náš charakterově vzácný S.
Milí Dimitriji,
píšes .. bez ohledu na lidskou krásu, jsou lidé dobří a špatní a milý a protivní... Tak právě v tomto a právě v tomto se velmi mýlíš nebo jinak, zdá se, že nevíš o pravých podobách lidí vůbec nic. To je to, co jsem mínil zakrnělostí zraku. Lidé nejsou dobří a špatní, jen jejich skutky jsou dobré, nebo špatné. Úkolem člověka je pochopit jednak KDO je on sám a stejně tak VIDĚT i pravou podstatu lidí kolem sebe. Lidé jsou především bytosti světla - a toto světlo má svou kvalitu - a na tom můžeme dále stavět. Každý člověk je ve své pravé podstatě, ve svém nitru jedinečný a krásný. Každý člověk je sám sobě (i druhým) světem o sobě. Problém pak je ve šlupkách, které si kolem sebe lidé vybudují. Někdy jsou tak husté, že pravého člověka vůbec nevidíme (a to se velmi často stává právě i při pohledu do vlastního zrcadla).
Píšeš o tom, že jsi mluvil o vzhledu v dnešním chápání. Avšak to je právě to, co jsem se snažil i já popsat. To, o čem mluvíš jako o dnešním chápání - o tom já mluvím jako o duševní zakrnělosti. Možná nevíš, o čem mluvím, zkus si přečíst třeba Livingstna Racka od Bacha, nebo Příběh, který nikdo nekončí od Michaela Endeho, a nebo zkus odpovědět na následující otázky: Víš, kdo jsi? Odkud kráčíš a kam? Až (si) zodpovíš na tyto otázky, až zjistíš, že pohled na lidské bytosti může být úplně jiný, než o jakém jsi psal, můžeme pokročit dál.
Teď jsem se přihlásil po hodně dlouhé doběm taky to co jsem napsal je hodně starý, ale myslím že třeba S ze mě dělá vysloveně nějakou zrůdu a osobně si nemyslím, že by moje duše byla tak špatná....
Nechápu jak si to mohl vyložit tak, že by mělo štestí nebo lidská kvalita být podle mého názoru v kráse. Jenom prostě, bez ohledu na lidskou krásu (nebo pokud chcete, tak jak ji chápe společnost) jsou lidé dobří a špatní a milý a protivní. Jenom jsem myslel, že i když si třeba krásný dobrý člověk vybírá dobrého člověka, vybírá si za spíše z toho kategorie krásný. A zajímalo mě (nehodnotil jsem), jestli by si třeba hodný ošklivý, nevybral místo hodného ošklivého, třeba raději krásného ošklivého.
V žádným případě jsem to nemyslel, jako hodnocení lidí podle vzhledů, což taky mnozí pochopili. Proto mě s prominutím sere, že S mluví o omezení a zakrnění mého duševního světa. To že mě prostě něco připadá jak to je, a svůj názor jsme sdělil, myslím není žádnou známkou zakrnělosti, ať se mu to vzhledem k povaze tématu může zdát...
Mluvil jsem vysloveně o vzhledu v dnešním chápání a nikoliv o lidských kvalitách, což snad většině došlo....
Znovu jsem si vechno přečetla a chápu, co chtěl autor říci, ale chápu i S a to, jak zareagoval. Je to citlivá záležitost v životě lidském a každý reagujeme podle toho, co jsme v tomto směru hezký - nehezký zažili na vlastní kůži. Snad by S tak bouřlivě nereagoval, kdyby autor slovo ošklivý nahradil slovem nehezký v obecném slova smyslu. A ještě bych chtěla dodat k tomu konci - "Takhle se aspoň můžou smát a být šťastní, nikdo totiž neví, jestli jsou opravdu šťastní, nebo jim nic jiného nezbývá. " S tím nesouhlasím, mohou se smát a být šťastní bez jakéhokoliv předstírání, proč by neměli? Já jsem dokonce na sto procent přesvědčena, že jsou šťastní, mají jiný žebříček hodnocení, váží si sebe navzájem a rozumí si právě proto, že vědí, jaké to je být hloupou společností zraňováni. A úvaha, zda si zbyli či už nemají jinou možnost je podřadná, neboť je faktem, že se mají rádi a jsou jistě šťasnější mnohem víc než ti povězme krásní. Ti krásní to nemají taky lehké, neboť pod krásou nikdo nečeká dobré vlastnosti, někdy jsou ti krásní izolovaní a nešťastní, možná bychom se i divili. Někdy jsou z toho sami nešťastní, z té možnosti obrovského výběru partnera a pokud jsou i citliví a inteligentní, stále si nejsou a nemohou být jisti, zda si je partner vybral jen kvůli vzhledu a nebo pro ně samé, pro to,jací opravdu jsou.
Bylo by velmi zajímavé mít možnost stát se třeba na chvíli takovým, jak po tom toužíme. Nehezký hezkým a naopak. Mám takovej pocit, že lidi, co by si to mohli vyzkoušet, by velice rádi skočili zpět do své kůže a poděkovali za tu zkušenost. Uvažovala jsem kdysi o povídce s tímto tématem, trochu scifi,možná se k ní vrátím. Za podnět k této diskuzi - T
krasa ci uz dusevna, alebo telesna zavisi od pozorovatela.
A vsetci vieme kolko ludi tolko chuti
Jak už napsal někdo předtím, krásu určuje společnost.Bylo to tak(baroko) a je to tak i teď a vyjímky typu pana Saudka to bohužel nezmění.Uvedu menší příklad chápaní krásy sám na sobě.Půl roku jsem byl s jednou přítelkyní.Byla inteligentní, vnímavá a velmi chápavá.Bohužel měla "nedostatky" ve vzhledu. Velký zadek, průměrnou tvář atd.I přes to jsem ji měl rád, ale ani za toho půl roku jsem ji neschledal krásnou.Pouze průměrnou. A těď, asi tak tři měsíce po rozchodu, kdykoliv ji potkám, musím si pěkně vynadat, že jsem si ji nechal utéct.Zjišťuji, že se mi její typ(obličej, vlasy, postava...) až neobyčejně líbí.Prostě ona změnila můj vkus.Lépe řečeno, díky ní jsem přeformoval můj ideál krásy.
Pozoruji to i na tom, že všechny mé krátkodobé románky.... všechny holky jsou jí velmi vzhledově podobný.
Věřím i tomu, že mi nějaká vkus změní a že to nebude jen jednou.
Zní to asi divně, ale myslím si, že ač nás média ovlivňují jakýmsi idálem toho, co právě "letí",pořád to naše vnímání krásy bude vycházet z nás samotných.
Jistě, že pokuď někde uvidím 180 cm vysokou, štíhlou blondýnku, budu slintat jako štěně a představím si, jaký by s ní ten sex byl, ale nikdy nebudu uvažovat nad tím, že právě s ní bych chtěl strávit zbytek života. Od toho mám tady ty svoje.
Myslim, ze problem nespociva v osklivosti lidi, ale ve slepote. Zda se, ze autor trpi velmi zavaznou chorobou sveho zraku a navic si toho ani neni vedom! Proc pise o zaslem kabatu, proc se nebavi o lidech, kteri jej nosi? Jak je mozne, ze lide kolem nas nenosi kazdy den zcela novy, nazehleny oblek? Proste proto, ze jim to neprijde nutne. Ptate se, co ma spolecneho kabat a zevnejsek? Jiste, odpovim. Telo je kabat duse cloveka, je kabatem jeho Ja. Potkat a uvidet cloveka znamena uvidet JEJ, ne jeho kabat. Ovsem to znamena naucit se pouzivat oci, videt, prestat byt slepy! A to je i ma odpoved autorovi - at navstivi nejakeho dobreho ocare - lidske duse - a nauci se videt. Potom se i jeho svet promeni tak, ze se bude svemu prispevku smat ci posmutni, bude-li jej cist od ciziho (protoze nevedomost meho bratra je i ma nevedomost a vyvolava smutek z neporozumneni).
S
Jinak jeste jedna poznamka. Prvni veta prispevku je ...
"Tahle povídka je opravdu nepříjemná, vím to." A mela by pokracovat -
"Predevsim je neprijemna pro mne, protoze prozrazuje, jak omezeny a zakrnely je muj dusevni svet, jak malo toho o lidech zatim vim!"
Doufam, ze si to autor alespon precte a pokusi se alespon na pet minut nad tim zamyslet, bude mit ale k tomu odvahu? Je to opravdu neprijemne... Nevim, necham se prekvapit :)
člověče, dyť si tady rozpoutal uplnou rozepsanost!
vůbec se nedivim, že má takovejch lidí nutnost ti něco po přečtení napsat. Myslim, že se nemusíš omlouvat. Akorát je to takový smutný...
Co je vlastně ošklivý? Neni ošklivý jenom něco co nám diktuje společnost???
Mám chuť napsat, že oškliví lidé neexistují, ale asi ti rozumim...
člověče, dyť si tady rozpoutal uplnou rozepsanost!
vůbec se nedivim, že má takovejch lidí nutnost ti něco po přečtení napsat. Myslim, že se nemusíš omlouvat. Akorát je to takový smutný...
Co je vlastně ošklivý? Neni ošklivý jenom něco co nám diktuje společnost???
Mám chuť napsat, že oškliví lidé neexistují, ale asi ti rozumim...
Když se tady začnu rozepisovat, zřejmě budu někoho opakovat. Samozřejmě že v lásce je jedno, jak kdo vypadá, ale na základě přitažlivosti vzniká.
Vkus je - a je to empiricky prokázáno - individuální. Já si třeba řeknu: "Jak s takovou šeredou ten člověk jenom může chodit" a on přitom nezná nic krásnějšího. Nebo:
Ona: Udělala jsem Ti výborného králíka.
On: Pronejvyššího, už zas? Copak si už nepamatuješ, kde skončil ten minulý?
Ona: Vždyť je dobrý, podle babiččina receptu - na smetaně.
On: Bluéééééé. (a chvátá na toaletu).
Prostě bavit se tady o šeredách je akorát tak pro stoletého štětinatého kocoura té staré ošklivé čarodějnice s velikánskou chlupatou bradavicí na nose.
Anonym 25:
Nepochybuji o tom, že jsi štastná a že jsi jako inteligentní a
pozitivně se identifikující bytost volila svého partnera na základě
jeho charakteru a duševních vlastností, nikoliv podle vzhledu.
Ale výše zmíněný typ myšlení skutečně funguje a existuje spousta tzv."krasavců"(lidí s velkou možností si vybírat) obou pohlaví trpících komplexy méněcennosti.Volí si partnery(a děje se tak i nevědomě), u kterých jim hrozí menší riziko, že je opustí kvůli někomu dalšímu.A to vůbec neznamená, že s nimi musí být neštastní.
Naopak. Je to životní prototyp a reálná strategie.
Prostě to tak je:-)
Bezejmenny & Derflad : stoprocentně s Vámi souhlasím
Zapomněl jsem dodat, ze moje kritérium platí pouze pro Ty, co mají tendenci vybírat si své protějšky podle vzhledu...
Ale skoro všichni víme kam tenhle záměr vede...
Jsou důležitější vlastnosti a rysy člověka, než jsou míry a barva vlasů...
Bezejmenny
27. 09. 2001
Jak dělit lidi na ošklivé a krásné?To je přece hloupost..
Měl bys tomu radši říkat dělení na ty co mě sexuálně přitahují
a na ty co nikoliv...
A pokud je řeč o nesourodých párech, tak hledat si někoho
odlišného(věkem či jak jsme nadhodili vzhledem) je projevem zbabělosti, tudíž když narazíte na holohlavého šedesátníka s 20 kočkou, která nelační po penězích pak je to signál, že dotyčná nemá dost odvahy aby si našla někoho ve svém věku.Tato situace platí pro obě pohlaví.
Kami: nějak špatně jsi to pochpil. Zoufalá situace je myšlena za určitých předpokladů, ale o zoufalcích nemluví nikdo.
Přesně nad tímhle jsem hodně přemýšlela. Těchto dvojic si všímám taky. Nicméně jsem už mnohokrát potkala opravdu hezkýho chlapa,co si vedl úplně příšernou ženskou.
Ona je ale krása dosti relativní pojem. Já s oblibou říkám, že v 60 nebudeme krásnej nikdo.
Já si myslím, že každej by vedle sebe chtěl mít někoho krásnýho. Ale v podstatě je omezenej tím jak sám vypadá. Já bych třeba taky brala chlapa typu Redford,ale obávám se, že by o mne ani nezavadil. I když jednou se zadařilo,takže je to asi spíš o štěstí, náhodě a odvaze:-))
Dimitriji proč si myslíš, že jsou ošklivý zoufalci? Víš, jak musí být šťastní (kdokoli, ne jenom oni), že vedle sebe mají někoho, s kým je jim dobře.
Chce mně tady někdo tvrdit, že vzhled není důležitej, tak se trochu rozhlédněte, odhoďte ideály a zbabělou ohleduplnost a rozhlédněte se kolem sebe!!!!!!
co je komu po tom jak vypadám? já jsem já! a jestli mě někdo může umět mít rád, tak jen kvůli tomu.
m.
A tak to já si zase myslím, že když už je někdo opravdu ošklivý a už od mala si to uvědomuje a vyrůstá v prostředí, které není dostatčně tolerantní, tak pak se mu jaksi zafixuje pozice "nemám nárok, nemám nárok" a pak ho ani nenapadne podívat se na někoho "hezčího". Nečetl jsem si Vaše příspěvky, doufám, že jsem se trefil do tématu. Takováto pozice ale může přetrvat i do dospělosti. A řek bych, že i přetrvává. Jinak souhlas s Prokletí.
Monty_Python
30. 07. 2001
Kdybyste se slyšeli, vy krasavci. Neexistuje přece všeobecná definice krásného člověka.
lidi spolu skutečně nechodí kvůli vzhledu, ale vzhled rozhoduje, NEŽ spolu začnou chodit, pak už je to fuk. A věk tady má samozřejmě TAKY co dělat. VIZ Piži.
Trošku psychologie... I když budu užívat, že ten je hezčí a ten pěknější, neberte to prosím doslova. Na člověka mám svůj názor jako na celek, nikoli na samotný vzheld...
když spolu chodí dva škaredí... je to výhodnější pro oba, protože navzájem jeden druhého beze slov ujišťují o něčem... co je pro ně reálné a dokáží se s tím daleko snáze vyrovnat.
Škaredý a pěkný...- jde o to, co dokáže ten kterému dávat. Většinou ten škaredší dává víc, protože má nutkání, že musí, což ale vůbec není pravda... jenže to tak je. Na druhou stranu, každý člověk má jiné měřítko krásy a co se nelíbí jednomu... může tomu druhému. To je jedině dobře, protože takhle i ti "škaredí" mají vždycky naději.
Kdysi jsem na tohle téma hovořil s jednou kamarádkou... proč to tak je. Řekla, že je to přeci přirozené... JE to přirozené, ale je to zároveň smutné, jak na sebe někteří lidé hledí...
Mohl bych toho určitě napsat mnohem víc, ale každý kdo má trošku citu si ten zbytek domyslí sám...
Nemyslim si, ze by bylo pravidlo, ze osklivi se paruji. Vidim stejne mnozstvi vsech kombinaci. Oba hezci, jeden osklivy, oba osklivi. A co se tyce toho, podle ceho vybirame, tak to se meni s vekem. Jak clovek starne, stale mene zalezi na vzhledu. Me je 29 a uz mam dost siroky repertoar vzhledu ktery jsem ochoten akceptovat. Stale vic zalezi na povaze.
NO tak to je velmi zajímavé téma. CO si o tom myslí ostatní, já vůbec nevím.
tohle mi něco připomíná.........:-))
je to moc dobrý *!
Krel: a to to zrcadlo a celý svět nebouchne??:-)))chi....ššš...hů.-)
jen počkej paštiko paštikatá:-)))))
myslím, že Tě vezmu na výlet jednou takovou milou úzkokolejkou.....:-)
Možná to jde i jinak, ale poradím Ti, že když chceš něco dát do auditoria, je možné to udlat, že na svojí stránce navolíš mazání děl, pak najde š "změnit dílo" nebo"opravit dílo" nebo něco takového a tam zaměníš kategorii za auditorium.
...
Jinak bezesporu zajímavá myšlenka, ale vzhedem k vlastní názorové nejistotě to radši nebudu komentovat.
zajímavá otázka a a...
dotklo se mě to...:-(((
vždycky když ráno pohlédnu do zrcadla, prohlásím: " chudáci.."
Hmm... Napadlo mě, jestli díky šíleným kulturním premisám v naší společnosti ošklivec spárován s krasavicí nebyl spíš pořád nervózní a nesvůj.. Vzhledem k naší zblblosti by to chtělo asi hodně sebedůvěry i důvěry..
tohle patří do auditorií!!! takže to tam dej, protože diskuze bude bezesporu zajímavá!