Šestnáctá. Postbibl

- Zbývá poslední před koncem kus. MARIE JOSEFOVI
(nechť odpočívá v pokoji tvoje hlava. Jen odpusť, ještě lítat neumím. Jednou doletím, do prachových podušek si k tobě lehnu a pak bude všemu konec. Takový jaký má být…).
Dříve než skončí tahle zatracená pouť na konci jižní polokoule. Mezi velbloudama budu ti znovu psát. Chci ti říct jen do tvých dlaní, pravdy co se rozdvojují. Hledala jsem stopu jak prašivý zvíře, co ztratilo svýho pána:
Našla jsem jen stopu krvavou. Bylo to osudový jako všechno co už prošlo, vzpomínáš. Příliv se odplavil, bahno po něm zůstává, i na mém břehu je ho ještě spoustu. V každým příběhu, kterej jsem ti kdy skládala jsem tě nechala tisíckrát zemřít, a ty mě to po právu vracíš. Kradou mě z křížů, kradou si mě po kouskách, jako sám to znáš, a pak mě nechal na ostrově pustým, zatraceně.
Na konci světa, jsem ze zoufalství tancovala s indiánama , chtěli jen blíž ke svýmu vysněnýmu bohovi. Odešli dřív než mohlo něco začít a to mě znovu zachránilo. Zachránilo. Jsi cejchem v každým státě kde se usadíš, jen mor, kterej touží po špíně zapadlejch ubožáků. Ve zlatý uličce si pak můžeš klidně hrát i na kašpara s rolničkama. Vím, nebylo to vždycky veselý, dívat se na nás co žijeme zítra. Nemůžu, už nechci se schovávat za jména, vypůjčený kouty. Víš, jak si to vždycky chtěl, vyměnila jsem modrou za balíček lentilek, protože mě bylo líto těch ubohejch ručiček. Rozhodla jsem se a nic z toho už nezměníš.
Budu se rodit v teplejch krajích, po kapkách spálím starou kůži. Vybrala jsem si tě, tenkrát, protože jsem tě měla napsanýho v dlani, proto že ty by sis mě nikdy nevybral. Jsi tak blízko a to nás jednou rozdělilo do nekonečnýho prostoru lidí. Utíkám před sebou víš to, na kraj světa se potácím, až na samý dno lidský bezduchosti. Jsi moje světlo, byl jsi moje tma. Potřebuju ho pro svou, jen pro svou, to ostatní je nepodstatný. Hledej mě znovu. Psala jsem ti o tom všem, jenže ty to nevidíš, leží teď v obálkách co zapadaný ve štelářích nádražní pošty jsou navždy bez adresy. Nech mě  přece  odejít. Vždyť ještě pro mě  zbývá pár cest, které musím obejít.   Marie