Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUž zase
29. 02. 2008
21
16
958
Autor
Santi€
mámo...
před sebou
do sebe
skřípáme o slova
zlobou bez sebe
naše srdce
jako dva křemeny
a bude to tak pořád
požár
potřísněné
potřebuji...
proč je tolik těžké
klečet koleny na tvrdé zemi
opírat o zdi vzlyky
lamentovat
že nechováme ve vatě
vzpomínky na pády
stále jenom
vodopády slov
a krov naší rodiny
má povážlivé trhliny
už to není ani k pláči
vydechuji do ticha
vachrlatá pozlátka
oslovujeme voláme kurvy v nás
a ta nejvíc potrefená
tamto a musíš a tak mi řekni na rovinu
třískáme dveřmi o vzduchoprázdno
...nakonec ale stejně vím
že si utřu slzy
a se zaťatými zuby
Ti půjdu popřát dobrou noc
16 názorů
rozumím.. pro mě dost aktuální téma.. nejvíc jsem se (v pozitivním smyslu) zasekla u
potřísněné
potřebuji
jo *
Musel to být těžký den ....Snad se to brzo zlepší. Mámy někdy umí ubližovat až do morku kostí, neuvědomují si jakou mají moc . drž se
rodiny/trhliny ..
takový ufňukaný &sobní. vim - zrovna já mám tak co říkat, ale - přijde mi to, jak jsem napsal ..
Sanťuše, nevím, jak to děláš, ale mně se nejen čím dál víc líbí, jak píšeš, mně se dokonce začíná líbit, jak přemýšlíš.*
ejejej, rodinné neshody...to známe, ale co ta sprostá slůvka...:o) Moje holka, někdy je to třeba říct přímo a naplno, správně ! tipus maximus