Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Příběh vypovídá o dívce jménem Eliška a pejsem Rexem.
Mami, mami! Volala na mámu dcera Eliška. Co tak hulákáš? Naší Nelince se narodily štěnátka! Eliška zátáhla mamince za ruku a chtěla ji dovést ke štěnátkám. To je dobrý, Eliško, dojdu tam sama, řekla maminka a na Elišku se pousmála. Když malá Eliška otevřela vrátka u psí boudy, rychle spočítala štěnátka. Raz, dva, tři, čtyři, pět! Jů, je tam pět štěnátek. Řekla veselá Eliška. Všechny jsou hnědočerné a tak roztomilé. Musíme jim připravit pelíšek do boudy! Řekla eliška, která má pejsky velice ráda. Tak ty jim zatím udělej pelíšek a já dovařím oběd. Řekla maminka a odešla domů. Eliška šla do stodole pro pelíšek pro kočky. Je to pro kočky, ale to nevadí. Řekla si Eliška a vzala si košíček. Pěkně do něho dala teplé hadříky, aby štěnátkum nebyla zima. Až měla vše připravené, šla na zahradu a otevřela psí boudu. Dala tam do rohu pelíšek a ještě chvíli se dívala na krásné štěnátka. Nejvíce se jí zalíbilo štěnátko, které bylo ze všech největší. Hned ho musela pojmenovat. Jestli to je holka, bude se jmenovat..Eliška chvíli přemýšlila a pak se rozhodla pro Míšu. Jestli to bude kluk, bude se jmenovat Rex! Eliško, pojď se najíst! Volala z okna máma. Jo, už jdu, řekla Eliška a ještě jednou se koukla na roztomilá štěnátka.
Když se Eliška vzbudila vzbudila v 8 ráno, hned po snídani běžela ke štěnátkám. Kampak spěcháš? Zeptala se maminka. Jdu za štěnátkama. Odpověděla Eliška. A vrať se brzy. Poslední dobou trávíš více času venku než doma. Musíš se také učit do školy! Přikazovala maminka. já vím, mami. Řekla Eliška a odešla. Ahoj štěnátka, dnes k nám přijede babička, tak se těšte! Určitě vám něco dobrého donese. Říká Eliška. Crrr. zvoní zvonek. Á..hele! To bude určitě babička! Řekne Eliška a utíká ke dveřím domu. Ahoj babi! Ahoj ty malá divoško! Řekla babička a na Elišku se usmála. Půjdeš se babi kouknout na štěnátka? Zeptala se Eliška. Dobře, půjdu, ale doufám, že mě nepokoušou. Pousmála se babička. Jsou opravdu krásná. Řekla babička když Eliška otevřela vrátka od psí boudy. Jsou ještě malá, ještě nevidí, doufám, že je nechováš! Řekla babička. Ne, nechovám. Už radši půjdeme, řekne babička. Souhlasila jsem a šli jsme domů.
Písmák