Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Trr.. Zvoní Keity mobil. Volá její kamarádka Adéla. Ahoj Áďo, co potřebuješ? Já a moje kamarádi pořádáme párty, tak jestli by jsi nemohla přijít. Párty je už zítra. Vše je připravené. Už zítra? Přijít bych asi mohla, ale nemám nic na sebe.. A kdy to bude a kde? Bude to u mě doma, a párty začíná od 21:00 hodin. Tak já příjdu. Řekne Keity. Jo, a počkej Keit sraz je zítra u lesa, kde jsme opíkali párky. U toho ohniště. A to nemůžu rovnou přijít k tobě? Zeptá se Keit. Ne, to by nešlo. Odpoví Adéla. Tak se měj, a díky za pozvání. Jo, nemáš zač. Papa. Keity běží za její mámou. .. Mami, mohla bych zítra večír v 9 hodin přijít k Adéle na párty? Dobře, ale ať jsi do 2 ráno doma! Díky mami. Jo, a Keit, nevíš proč Adéla pořádá tu párty? Zeptá se máma. To nevím, ale asi, že jí zítra bude 17 let. Aha, tak to jo. Já jdu do obchodu si koupit nějaké šaty na tu párty. Jo, dobře. Za 10 minut už je Keity v obchodě s textilem. Doufám, že mi peníze vystačí na nějaké šaty. Říká si v duchu Keity. No, snad jo.... Tyhle šaty se mi líbí, a stojí poměrně málo. Koupím si je. Keity šla zaplatit za šaty...........Za 24 hodin. Keity se chystá na párty.. Tak já už mami jdu, a příjdu nejdýl ve 2. Jo, měj se. Byla už docela tma, a Keitý pořád zajímalo, proč je vůbec nějaký sraz, a zdrovna u lesa. Les je asi tak 1 kilometr od Keitýho domova, takže tam Keity je za chvilku. Z dálky už vidí Adélu a kamarády.. Tak jsem tu. Řekne Keity. Proč jste takhle oblečený? Zeptá se Keity. Protože na žádnou párty nejdeme, a žádná párty se nekoná. Jdeme do jednoho domu, který stojí v lese. Řekne Adéla. A proč jste mi to neřekli? Kdyby jsme ti řekli pravdu, tak nepůjdeš. Takové věci přece moc v lásce nemáš. To teda ne. Ale půjdeš že? Zeptá se další kamarádka Amélie. Tak dobře, ale v takovýhlech šatech? řekne Keit. To nevadí, budeme tam jenom chvilku. Hm. Tak můžeme vyrazit ne? Jo, jdeme.. Mě už bolí nohy, řekne Lucka po půlhodině. Ty nevydržíš nic. Řekne Adéla. Není to náhodou támhleten dům? Zeptá se Keity. Jo je, odpoví Adéla. Tak rychle pojďte. Tak jsme tu. Jdeme dovnitř? Joo. Adéla otevírá pomalu vrzající dveře. Fůj, tady je to špinavé. Samý prách a pavučiny. Řekne Keity. Náhodou mě se tu líbí. Řekne Amélie. Cože? Vždyť je to tu hnusný. Najednou se zvedne silný vítr, a dívky slyší divný hlas. Ccco tto jje? Drmolí Lucie. Nevím. Odpoví Keity. Radši pojďme pryč. Zrovna se zvedl ještě větší vítr. Rychle utíkejte!! Nejdou otevřít dveře!! Pomoc!! Pomozte nám někdo. Nastalo ticho. Keity se vzbudila ze svého snu. Oddychla si, a řekla. Uf, to byl jenom sen, ale co dělám tady? Za chvíli příjde máma. Mami co tu dělám? Večír se ti udělalo špatně, a usnula jsi, tak jsi nešla na párty. Ty si to nepamatuješ? Ne, nepamatuji. Ale kde je Lucka, Amélie a Adéla? Ty jsou bohužel nezvěstný. Od rána nepřišli domů. Mami, potřebuji něco zjistit. A co? Jestli ta párty doopravdy byla. Mám zavolat mámě Adély? Zeptá se Máma. Jo, zavolej jí. Tak dobře, počkej chvíli. Za pět minut je máma zpátky. Tak co? Žádná párty se nekonala. Co když šly do toho domu? Do jakého domu? V lese stojí takový dům. Zavolám policii. Oni se do toho domu kouknout. Jo dobře. Po několika dní policie našla ten dům, a našli i kamarády Keity, ale bohužel už nežili. Keity věděla, že kdyby neonemocněla, určitě by do toho domu s něma šla, a kdo ví, co by se jí stalo.
Písmák