Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Její sen byl zvláštní, poněkud podivuhodný. Utíkala ve vysokém lese, vůbec sebe necítila, jen utíkala, aniž by věděla kam. Byla vlk....... Její tvář se potila, až se vzbudila. Sen ji vystrašil až natolik, že nemohla dychat. Hned k ní přiběhla máma, a ptá se: Stalo se ti něco? Ne mami, jen se mi zdál hrozný sen. Můžeš jít, mě sen jenom vystrašil. Dobře. Dobrou noc. Dobrou. Klára nechtěla zavřít víčka, ale sama se jí zavřeli, a usnula. Ted se jí naopak zdál krásný sen. Když se ráno vzbudila, říkala si, že sen vypadal jako živý. Večír se na obloze oběvil uplněk. Kláře začalo být srdce, jelikož se všechno napojuje k tomu zvláštnímu snu. Vlk, a uplněk..... Dívala se na krásný uplněk, seděla, a oči se jí zářili. Kláro,pojd už spát! Volá matka, která se už někdy z Kláry snad zblázní. Ještě chvíli, mami! Matka jen zakroutila hlavou, a šla do pokoje. Ještě než Klára odešla, naposledy se koukla na krásný úplněk, a šla. V posteli přemýšlila, jestli existuje někdo, kdo je večír vlk, a odpoledne člověk. Její nesmyslé myšlenky nemohla dát pryč z hlavy, jelikož si myslila, že v tom snu, je vlk. Jaké by to asi bylo? Uměla bych myslet? Byla bych zase člověk? Tyhle myšlenky se jí nemohli vyhnat z hlavy, a pořád na to myslila. Přesně o půl noci se vzbudila, a cítila se strašně divně, nemohla mluvit, hýbat se atd.. Na tváři se objevovali slzy, které tekli na postel. Něco se s ní děje., a opravdu. Stal se z ní vlk. Nebyla to už ona, vůbec nemyslila, a všechno zapomněla. Zůstala už navždy vlk, a nikdy už není člověk. I sen se může proměnit v skutečnost... KONEC
Tenhle příběh jsem psala narychlo, takže je trošku divný, no spíš hodně divný.
Písmák