Život se vším všudy

 

„Chci jen, aby si mi řekl, jak na tom vlastně sem. Nesnáším nejistotu. Stačí mi jen pár slov. Vážně! Pomůžu ti, chceš?...("Kamarádi." "Mám tě rád, ale už si nepamatuju, jak se jmenuješ." "Tebe sem přece vždycky chtěl." "Nechci tě vidět, tak proč se pořád snažíš?") Jen to řekni. Poslouchám tě. Strašně to chci slyšet. Už si vyber. Nemusíš lhát, jen si prosím vyber.“

 

„Hej, já nevím, co ti na to mám říct.“

 

„Řekni to, co cítíš. Musíš přece něco cítit.“

 

„To jo, to já cítím. Já jen nevím, co ti na to mám říct.“

 

„To myslíš vážně? Tak proč si chtěl jít ven? Myslela sem, že mi chceš něco říct a zatím mluvím jen já, tak proč si sem chtěl?“

 

„Chtěl sem se tě zeptat, jestli mi nedáš pusu?!“

(Teď sem si připadala jako blázen. Musela sem být. Buď já, nebo on. Někdo z nás ale byl.)

 

„Víš, s tebou je to pořád dokolečka. Nic neříkáš…chvíli děláš, že mě neznáš. Řekneš, že chceš jít ven a já čekám, že už z tebe konečně něco vypadne. Cokoli! Chvíli jdeme mlčky a pak se začnu smát. (Je to tak ubohý.) Vyptáš si pusu, pak nějakej ten dotyk. Rozepneš mi kalhoty. Já si je zase zapnu a jdeme nazpátek. A ty mlčíš.“

 

„Tak asi zase půjdem nazpátek co?“

 

Celou cestu se držíme za ruce a ty jeho sou tak hebký. Chtěla bych, aby se mě dotýkaly. Celou dobu na to myslím a on je tak zatraceně blízko. (Chceme to oba, tak proč ne? Možná jen dělám zbytečný drahoty.) Najednou se mi zdá, že je čím dál blíž. A jeho ruce jsou jemnější, teplejší, něžnější. (Ne. Řekla sem si přece, že takhle ne. Vždyť ho ani pořádně neznám. Neumí ani říct, jestli mě vůbec chce. Je to ubohý. Já sem ubohá a on taky. Jen…..možná…..možná to takhle má být. Nedá se tomu odolat.......Už to nejde zastavit. Je tak strašně blízko. Chci to. Moc si to přeju. Přeju si to víc, než sem si dřív přála, aby se nic nestalo. Je mi všechno jedno.)

 

 

                                                             *    *    *

 

“Líbilo se ti to?”

 

“Bylo to nádherný.”

(Řekla bych mu, že ho miluju, ale na lásku nevěřím a slovo “milovat” neuznávám.)

 

Hladil mě po vlasech svou hebkou rukou a smál se.

 

“Proč se směješ?”

 

“To já jen….co si to tady předtím vykládala? Já sem z toho totiž moc nepochopil. Ale to je asi jedno co?”

 

“Jo…. je”

 

“A příští týden přijedeš zase?”

 

“Jo přijedu. Už to mám domluvené”

 

“Tak to se tady asi uvidíme co?”

 

“Jo. Třeba pokecáme…nebo na sebe sáhnem.”