Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBezcit
09. 03. 2008
4
5
1007
Autor
Mioneo
Sprchou slov a větrem dějin hnaná síla přítomnosti,
dešťem slz nepoznané lásky smytá bázeň.
Pramínky soucitu pozvolna jako žilky pod kůží se spojují v řeku Poznání.
A pochyby, oblázky ohlazené vodou snesitelnosti, na dně vyschlého koryta této řeky pukají pod paprskem spalujícího žáru chtění.
Nedokážu ale, nedokážu dát jen jedinou slzu, jež by korytu vrátila naplnění
dešťem slz nepoznané lásky smytá bázeň.
Pramínky soucitu pozvolna jako žilky pod kůží se spojují v řeku Poznání.
A pochyby, oblázky ohlazené vodou snesitelnosti, na dně vyschlého koryta této řeky pukají pod paprskem spalujícího žáru chtění.
Nedokážu ale, nedokážu dát jen jedinou slzu, jež by korytu vrátila naplnění
5 názorů
don´t_wory... teda tak tomu se říká včerpávající kritika ;o) a když jsi u toho drncání vlaku, není nic bezcitnějšího jak dvě koleje vedle sebe, co mají tolik společného a nikdy se nespojí. Navíc se po nich pořád někdo vozí!!! ;o)
Eliáno... nevyhrožuj ;o) ale jednou, jednou to příjde! =o)
ostatním díky za zastavení... pao všem
mě to bere dech a něco jako mráz mi běhá po zádech... Jednou bych opravdu CHTĚLA tě potkat...