Proměny ...

Proměny Václava Klause

Klaus je někdo jiný

Já jsem  Václava Klause poznal už jako volební manager tehdejšího Občanského fóra Severomoravského kraje hned po převratu.  Byl z toho zážitek na celý život, neboť Klaus je  mentální obluda, v níž se seskupila většina odpudivých lidských vlastností. Dominantou  povahy toho muže je pýcha, která se dá bez rozpaků nazvat nadutostí,nafoukaností, zpupností, povýšeností (přímo univerzální), pánovitostí, samolibostí, domýšlivostí, nabubřelostí a nevím, jak ještě. Z jiného soudku je ještě zapotřebí připomenout nezviklatelnou sebelásku, licoměrnost  a  nadání přetvařovat se. Tyto vlastnosti, kterými kypí jako mléko ve varu, stačí  zatlačit do pozadí jeho intelekt a pracovitost .

 Každopádně je trapas mít prezidentem muže, v němž se kumuluje tolik špatností. Jdu ještě teď , i po těch snad dvou létech, co se za cenu nesmírného úsilí tento ctižádostivec vydrápal až na špici a rozprostřel se na prezidentském stolci, do kolen nad jeho divadelním talentem. Neboť úplně všechno, co předvádí, včetně státnické rozvážnosti, uvážlivé moudrosti a důstojnosti, je hra, jež ho musí stát spoustu přemáhání, protože je někdo úplně jiný, než za koho se vydává - těžko zkrotitelný věčně prskající prchlivec a vztekloun, člověk nemilosrdný a zlý. . Pokaždé, když ho vidím, jak odchází ze státnického proscénia úsměvný a nadutý jako holub v toku, umím si živě představit jak hned za zástěnou svého soukromí kope vzteky do kredence, nebo rozbíjí erární sklenice.

Psal jsem o svých zážitcích s Klausem už před drahným  časem.Ten článek pod titulem „Proměny Václava Klause“je umístěn na konci levého panelu této internetové stránky.  Pro pohodlí čtenáře a také proto, že „Václav zase rajtuje na novém koni“ ho  bez větších úprav přetiskuji.

Nákyp s ministrem
Shodou okolností kandidoval do parlamentu v prvních volbách v roce l990 na severní Moravě a ve Slezsku. Byl jsem tam krajským volebním manažerem Občanského fóra a starost o hlavního kandidáta byla nějaký čas mým hlavním úkolem. Nikdy nezapomenu na první setkání s ním. Pozval mne do Prahy na ministerstvo financí, kde v té době šéfoval. Vypili jsme u něj v kanceláři po sklenici piva a on nechal přinést z kantýny rýžový nákyp. Vyváděl mne z míry svou bezchybnou elegancí. Zlaté péro, zlaté brýle, diář i aktovka z nejlepší kůže, dokonale střižené kvádro, drahá kravata, manikúra atd. atd. Tehdy jsem o něm napsal první a poslední oslavný článek..

Věštba z muldy
Jedno mi však na tom prvním setkání počalo vrtat hlavou: Jak známo, ministerstvo financí je v muldě pod hradem. Klaus měl okna s vyhlídkou na sídlo Václava Havla. Bylo tak vysoko, že musel nanejvýš zaklonit hlavu, když  chtěl doprezidentských výšek pohlednout. Tenkrát mne zavedl k tomu oknu. Ukázal nahoru a ne nepodoben věštci pravil: “Jednou toho … (ten výraz byl velmi nezdvořilý, proto ho vytečkovávám) dostaneme dolů i s těmi jeho přitroublými poradci.” Zdálo se mi divné, že se mi takto svěřuje hned při prvním kontaktu.

Potyčka na toaletě
Potom přišlo předvolební každodenno. Mohu vás ujistit, že nebylo snadné vyjít s tím prchlivým a náladovým pánem. Přihnal se do Ostravy jako pražská povodeň. Z každého slova i gesta bylo vidět, že nás má za venkovské hřbety a lokaje, kteří mu musí sloužit ve dne v noci, jen co luskne na prstech. Nečekaný a větší konflikt jsem s ním měl na toaletách kina Vítek v Ostravě Hrabůvce. Zavolal mne tam a pak ječel a rval mne za klopy saka za to, že se na jeviště s ním dostal komunistický ministr energetiky Sůva. Velice tvrdě jsem ho odkázal do patřičných mezí a on už na mně nikdy nic podobného nezkoušel. Jsem přesvědčen, že ten člověk je uřvaný zbabělec.

Kandidát nesnáší opilce
Pohyboval jsem se v průběhu kampaní kolem paní Burešové i Jiřího Diensbiera. Práce s nimi byla příjemná. Dokázali se chovat zdvořile a úsměvně i tehdy, když se něco nevydařilo. O Václavu Klausovi se to říci nedá. Toho přiváděly ke zlostným excesům i maličkosti. Vzpomínám si, jak vřískal v hospodě v Novém Jičíně jen proto, že předchozího dne mu volební mítink narušili na hradě Helfštýn dva opilci. Mával svou sklenici piva (píval vždy jen způli), trousil pěnu i sliny, dupal nohama a ječel jak stará panna, kterou někdo štípnul do hýždě.

Kandidát mňouká
Nejnadšenějším publikem kandidáta Klause byly ženy. Zvláště ty poněkud v létech byly přímo hysterické, když ho jen zahlédly. To ony dávaly za onoho krásného jara na náměstích, návsích a v natřískaných sálech setkáním v ministrem Klausem žhavou atmosféru. A on to s "babama" uměl. Dovedl je vybudit do nepříčetnosti. Byl jsem u toho, když ho jednou fanynky v Ostravě doslova oškubaly. V houfu rozdychtěných žen se ozývalo typické Klausovo mňoukání: “Proboha dámy, která z vás mi vzala kapesníček.”

 Vím, že Klaus je mizogyn a  vřelý vztah k ženám předstírá. Mimo publikum jsem od něj slýchal, „jak jsou ty ženské zbrklé a hloupé“. K jeho příkazům volebnímu personálu patřilo, že na podiích i s ním nesmějí sedět ženy (to platilo i pro druhou hlavní kandidátku JUDr. Burešovou) a v jeho volebním týmu mají být výlučně muži – pokud možno mladí.

Cestování v oblacích
Klaus projížděl volebním regionem v „Tatře“šest set třináct”, kterou mu vystrojili v Kopřivinici. Byla nastříkaná jako letní nebe s bílými obláčky. Za záclonkami v pohodlí limuzíny s ním přebýval příjemný, ba přímo líbezný pražský studentík. V půli kampaně došlo mezi oběma muži k nějakým rozepřím a rozchodu. Student za Klausova hořekování prchl zpátky do Prahy. Záhy byl vystřídán dychtivým chasníkem z Havířova (ten se pokoušel o vlastní politickou kariéru na tehdejším krajském národním výboru, ale když na plénu vystoupila paní řkouc, že Havlík jako vychovatel ukradl jejímu synovi učni hodinky, bylo po kariéře. Nový ministrův favorit (kromě vychovatelství byl diskžokejem  z lidové konzervatoře) se později, hýčkán svým mecenášem Klausem, stal na čas druhým mužem v ODS. Dodnes se na něj vzpomíná i v souvislosti s rozkradenou Českou lotynkou. Byl jedním z jejích šéfů.

Obraz Václava Klause byl u „normálních“ lidí z tehdejšího ostravského a severomoravského centra Občanského fóra v Ostravě špatný. Ovládala to tu však tlupa skorokriminálníků a kriminálníků, které zprvu velel policejní agent Glac z Petřvaldu a  po něm ji převzal Klaus prostřednictvím svého pobočníka, obratného hochštaplera a člověka bez morálky Havlíka. Ti všichni  pražskému bossovi oddaně sloužili.  O Klausovi vypovídá kdeco, ale ta roztodivná  „partyja“ tu v Ostravě o něm řekla úplně všechno.

 (Článek je několikátou reprodukcí toho úplně původního, co jsem napsal. Je stále pln otřesů z dávných převratových časů a řádění jejich pražského  protagonisty.)