/jako vytrácení prvotní nevinnosti

tady jsem potkal panenku, holku učiněnou čistotu
já rozervanec se hned cítil, jakoby už byl čas
spálit všechny knížky, co jsem jich nestihnul přečíst
a jejich popel sjíždět
s jejího bříška, které jsem tolik miloval
to abych to měl řádně dekdnt
jako se cítím s tři dny nemytými vlasy
nebo když jsem si chtěl pro ni rty rozhlodat do horké krve
že kňourala, že jí je zima, když mě osahávala
a já zatím chcal na jaře na Dům Umění
co se v kopci boří nad městem
a možná jsem se i zastyděl jako tehdy, když jsem na záchodě na čtenou bibli
kterou mám jako novou půjčenou od babičky, zbožné ženy, třetím rokem
kýchnul, znesvětil ten text
pro který si moje láska na krk věšela krucifix
a já čerstvý blasfemik se ptal, jestli tu bych snad neměl spálit taky
roprášit ji po tom zbožňovaném těle
z bližního pak poznat, co že je to víra
a pro efekt nejlíp vůbec nevydechnout
aby to nepůsobilo jako MHD bez jediného kočárku
třeba právě tohoto, ve kterém ječí dítě
bez nádechu
sahá si na hrdlo
že chce povolit šňůrku od čepice
ale já nejsem rodič
snad proto nemůžu pochopit, kde se v lidech bere ta tupá surovost
ještě s ním třást a myslet, že se mu do krku zařezávat přestane
tak se raděj zavešený do útrobního lešeňoví
dál ztrácím s městem
v jeho vlastních odlescích na drnčících sklech/

---