Čarodějka zpět: Čarodějky přemítání...

Čarodějky přemítání…

Čarodějka je zpátky na chvíli snad

    upíná pohled do temné noci

přemítá jak by použila svých vnad

    co by jí mohlo pomoci

jak zbavit se bolestí duše i těla

      myšlenky jí souží

   pátrá ve svých čárech, kouzlech

vždyť to vždy uměla

vypořádat se s tím co jí osud chystá

  sic dávno není optimista

v myšlenkách se utápí

  k přírodě se uklání

k té moudré vládkyni všeho živého na zemi

    není to jednoduché, zdá se jí

jakoby na tomto světě nebylo nikomu nic dopřáno

    užít si nádherné rozkoše

   a pak, následně…ou

dělala snad něco přísně zakázaného?

 Nestačí, že ji stíhají stíny

      že trpí za minulost

    které se zbavit nemůže

 ač o to snaží se

není jí přáno, nemá toho dost

     s bolavou duší jde na milost

  trpí i za to co nespáchala

snaží se vše brát se vztyčenou hlavou

        a jen trochu užije si

            vznáší se v oblacích

         užívá si myšlenek

     i hříchů skutečných

  její duše je pohlazena

a najednou zas rána, trpění

      neustále ji něco sráží k zemi, na dno

    kolikrát se už musela znova odrážet

znova budovat si svůj svět

        nabírat síly po sté

     utvrzovat se, že stojí za to žít

  když ji zas bolest dostihla

asi to tak musí být

tak zbývá se do noci uchýlit

         nasát sílu z nočního nebe

      zářícího měsíce a hvězd

zhluboka se nadechnout temnotou zahaleného vánku

  zaposlouchat se do zvuků noci

     zahnat černé myšlenky

        zapomenout na pomstu

  dát žezlo rozumu

soustředit se na svou sílu

    načerpanou z její oblíbené

          černé, temné a záhadné…