Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
A co ty, vybrala jsi si nějaké šaty? Zeptá se Nicole. Asi jo, tyhle se mě líbí. Odpoví Martha. To ti určitě budou slušet, říká Nicole. Doufám že jo:). Za 10 minut je Nicole už na cestě u jejího domu. Když si chce z batohu vytáhnout klíčenku, zjistí, že si ji zapomněla doma. Proto musí zazvonit na zvonek. Po chvilce přijde otevřít máma a říká: Už jsi si zase zapomněla klíče! Kolikrát ti to ještě budu říkat! Říká máma. Já vím, příště si je už nezapomenu. Slibuje Nicole a vchází do dveří. Mmm, co to tu voní? Zeptá se Nicole. To bude asi řízek. Odpoví máma s úsměvem ve tváři. Nicole se také usměje a už hned běží ke stolu s jídlem. Odhodí batoh, bundu si položí na křeslo a sedne si na židli. Máma jenom zakroutí hlavou a odejde do obývacího pokoje, ale pak si na něco vzpomene a jde zpátky do kuchyně. Nicole, neměla jsi jít dnes na ten kroužek? Zeptá se máma. Amm, měla ale dnes kroužek je odložen na příští týden. Učitel chybí. Aha, tak to jo:). Řekne máma. Po obědě se jde Nicole převléknout do svého pokoje. Potom si sedne ke svému stolku a vytáhne z batohu domácí ůkol. V tom se ale v pokoji objeví podivné světlo. Mami, proč svítíš baterkou? Zeptá se Nicole, která si myslí, že je to máma. Když se ale Nicole otočí, spatří docela velký "stroj". Ááá. Kkdo jje ttam? Zeptá se Nicole třesoucím se hlasem. Před ní stojí jakýsi podivný stroj, vypadající jako ufo, strany jsou kulaté, jsou tam i malé schůdky, které vedou k dveřím, barvu to má především červenou, jenom okna jsou modré... Nicole pomalu přistupuje k cedulce, která je zavěšena nad podivném strojem. P-S-I-O-N, čte Nicole. Najednou se otevřou dveře a z nich vystoupí pes. Je to retvierd. Pejsku, co ty tady děláš? Zeptá se Nicole. Pes jako kdyby ukazoval, že Nicole má jít za ním. Nicole se rozhodla, že půjde dovnitř, ať zjistí, co tam je. Ještě než vešla, uslyšela psí vytí. Otočila se a uviděla svého psa Rexe. Vzala ho do náruče a rozhodla se, že půjde s ním. Napadlo ji také, že ji ten stroj někam může zavést, i když je to určitě hloupá myšlenka. Vzala si papír a něco na něho seškrábala rodičům. Pak vstoupila do stroje. Vevnitř byl větší než zvenku, byli tam u okna židle a podivné počítače a uprostřed byla jakási páka na tlusté tyči. Nicole se bála, ji zmáčknout, ale zvědavost ji přemohla. Po zmáčknutí se začal stroj kývat a Nicole se musela chytit tyči. Nevěděla, co se děje, v té chvíli by se nejradši vrátila, ale nešlo to, dveře byly zavřené. Až po několika minutách se stroj zastavil a dveře se otevřely. Nicole se usmála a myslela si, že se zase vrátila do svého pokoje. Ale nevrátila se. Když vyšla s Rexem ven, koukla se po okolí a uviděla krásnou přírodu. Lesy tu šuměly, cesta byla krásně čistá a mýtinka krásně zelená, nebe bylo krásně modré... Vypadalo to tu jako v pohádce. Nicole se otočila a uviděla ceduli na tyči. Na ní stálo: Psion, stejné jako u ceduli na stroji. Nicole se rozhodla, že půjde po cestičce, třeba ji někam dovede. Nicole se smála a točila se kolem dokola. Byla šťastná, kdo by nebyl v takové nádherné krajině. Za chvíli Nicole uviděla nějaké světlo, proto se rozhodla, že se za ním vydá. Když Nicole vyšla z lesa, uviděla malou vesničku s malými domy. Určitě tam někdo bude bydlit. Říká si Nicole. Šla po zelenající se trávě podél voňavých keřů. Nicole si jeden utrhla a přičichla si jej k nosu. Byla to krásná vůně. Když Nicole šla na okraj vesničce, uslyšela tichý hlásek. Lekla se a uskočila o krok dále. Keře začali šustit a z nich vylezli psi! Nicole si oddychla, ale stejně pořád neví, jestli náhodou nejsou psi zlí. Najednou jeden pes promluvil, ale člověčí řečí. Řekl: Vítáme tě v našem doupěti! Nicole se divila, jak to, že ten pes mluvil. Ale to přece není možné, psi nemluví a kde to vlastně sem? Zeptala se udiveně Nicole. Psi se pousmáli a jeden z nich promluvil: Ale mluví, jenom to mají před lidmi zakázané a kde je vlastně Dan? Kdo je to Dan? Nemyslíte náhodou toho psa, který byl v tom stroji? Pokud ano, tak to nevím, ve stroji jsem ho pak už neviděla. Řekne Nicole. Tak to je divné, řeknou psi.Nemějte strach, už jsem tu. Řekl někdo. Nicole se otočila a za ní stál ten stejný pes jako v tom stroji. Už jsme o tobě měli obavy! Ale já to nechápu, kde to jsem! Zeptá se Nicole. Jsi ve světě magie, lépeřečeno ve psí vesničce psion. V téhle vesničce žijí jenom psy, ale můžeš tu spatřit i víly a ostatní malé bytosti. Někdy sem chodí na návštěvy i elfky, draci a ostatní. Odpoví jeden ze psů. Cože? To tu nejste jen vy? Já myslela ž...v tom ji přerušil jeden pes. Co by to byl za svět jen s psy? I když nám moc času už nezbývá, určitě víš o té psí nemoci. Řekne posmutněle pes.
Písmák