Letní pohlazení

jedna celistvá pro tebe :)

nálada se nemusí vysvětlovat :-)))

... ... ...

Rozum nad tím zůstává stát. Ani byste si možná nevšimli.

Postávám na ulici, je jako vždycky náběhem u Léta barvami dusná a nad kotníky vykřičená, dívky narychlo stahují sukýnkám letní vánky, kterým zazlívají pro jejich přílišnou troufalost na očích mužů, ale jenom naoko, ve skutečnosti jsou rády a poddajné, když se jim ohlédnutím obdivují, než aby se vnadám na uvítanou teplé frontě zvlněného Pacifiku rozpačitě přehlížením bránily.

Mezi tím vším dychtiví rybáři, jakmile sklopí své harpuny bez úlovku do setmění, zapadnou úzkým uličkám někam vzrušeně lokálu sucho napěnit a zlatem vykvašených klasů milostivě spláchnout, táhlým do rukávu otřeným áááách. Ještě páru víceznačných chvilek bez dlouhého přemítání z nemotorného uvědomění se, je možná čas.

Čas přistoupit, když se výhled scenérií otevřené krajiny obrazy “nanebevzetí” co je výš než od pohledu dovoleno koleny od sebe nepozorným nabízí, který chutím vysloveně lahodí a se jim do náruče vlahým postesknutím otevírá.

Jedním slovem Žeň.

Našla jsem ho. Přímočarý výsek z něj neudělal projektem pilotního jezdce letní stáje.

Nepřebýval nad vlastním rozpoznáním centrované chuti laskavce plného talíře na okraj bazalčímu povídání s volantem v ruce.

Přiznává se životu a rád, nezapisuje křivdy a nestaví nároky do cesty vlídnému rozmyslu, dříve než dořekne. Kolemjdoucím nestírá pel. Vším -a kolik je dobrého- užívá slunovratem světelného roku, zlomkem odstínu voňavě ze zahrádky pokličkou

“hrnečku vař” navenek skrytým. Přikloň blíž, zavání -přisedneš, pohostí.

Namátkou.. pera, mysli, zkus i nejjemnější srdce. A vzbudí stánkovou touhu, zažehne úsměvem sen..

Bylo jednou jedno hladové okno. Před ním přítomnost s napřaženou rukou “dej”, za ním volnost na přídavek.

Pokud jste vystihli tou dobou nenápadné hloučky, zprvu rukama v kapsách okolo zevlujíce, mohli jste, (jako se chodí na posed s myslivci pozorovat), zrovna tak uvidět. Chráním se mít jenom zátiším pro sebe.. patří napořád všem. Je snadné na dosah

(a na počkání) ochutnat. Někteří kvalitu ovoce na papír znají.

Odcházím z ulice, pořád je dost prostorná na to, aby někdo za okýnkem vytáhnul, rozevřel a servíroval z nahých vykřičníků života na talíři pohádkové chutě, nutné vědomí, že musím.. že když tu nebudu, ve stejném pohladí, ještě smím, a tak se dívám.

Pár pater na tlukot majestátných, pár k místu, které důvěrně znám.. stín Léta zavanulo.

Nebojím se o vás

´jenom..

postrádám květiny na ulici.´