Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLe cul-de-sac /slepá ulička/
Autor
NePoe_ta
Jaro křivolisté protéká tlamou okapů sedmým dnem
muž za zády na stěně, ruce rozpažené
vzhlíží zasněně, jediný svědek naší hry
s pokojskou Au Repos du Chasseurs
na slepou bábu –
končí ztrátou županu za přechovávaní láhve mléka za oknem.
Unášen uličkou proletářskou čtvrtí
zdrcenou koulemi hrou v petanque
s papíry o závod kolem povalených plotů
kde se štíhlé domy
podepírají zády nakloněných stěn
drží pohromadě spoutané břečtany
šmírujíc koutkem - záclonky se zde nenosí
jak se zdejší k sobě mají před krbem?
Světnice skromného půdorysu přiznávají vysoké stropy
v proporcích postav Valónů.
Krčmou prostírá terakota
smeknout by ráda i má vyčochtaná bota od Bati
nepostrádat tak všech výsad svatých.
Po zdech trofeje, vítězné poháry ze soutěží
dělnické mládeže v přetahování se lanem a
plakáty ve stylu Art nouveau z pařížských kaváren.
Stolky kolem stěn, tak na sebe s přehledem jako cestující v pražské podzemce
s rozdílem, že zájem neuvíz mezi Můstkem a konečnou.
Neprůhledná Stella Artois za tlustým sklem v horčičácích, po malých doušcích rozněcuje hvězdomluvou v očích štamgastů, (vz)dávám ruce na stůl vzhůru dlaněmi, na znamení, že nepošťuchuji koulí po zeleném stole,
když se rozletí prosklené lítačky, do místnosti vpadnou dva baskervilleští, ten první hned že po tom příštím najdu nejlepší úkryt v jeho mordě, razí z něj anýzem, tak nedopiju, a znáte ten nesmrtelný pocit úlevy, když zády ke stavení, kde vám ostatně nebylo nikterak špatně, jediným dechem vtáhnete do plných plíc noční oblohu. Jinak však nemohu než nezřetelnou chvíli udržet, a pak ústy vypusit, aby se ukázala ještě neproniknutelnější.
Od Forêt des Soignes, v Marsově poli nad hřitovem, šinou si to vstříc čtyři mladí muži roztančeným krokem:
„Bon soir monsieur“ zdraví vzpříma hlasem rozespívaným veselkou.
„Bonne soireé garçons“ opáčím situaci vzkříšení důvěry vykřesané z křemene a ardénské žuly.
Znehybněli v očekávání, chtěli si snad podat ruce? Nezvolňuji, procházím hradbou těl plných krve jako ten, kterému dáno býti nespatřen. I kdyby, není jakýkoli počin jen obrovským míjením?
Zbylo nemnoho loktů k poznání: rue Chaussée de La Hulpe je slepá ulička.