Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHladicí hraní si
17. 03. 2008
5
11
3384
Autor
Milly
nemocné
krásné
plné
prázdné
kde jsou mé dlaně?
Zapomněla jsem je v kredenci..
To je ale neštěstí!!
Už mě jimi nikdo nepohladí
Ani za kopci není
kdo by věděl
za podzimními
ve slunci
toužím
tulák
skopce
do kopce
hnát značí štěstí
(když sám to chce)
a hlavně zhluboka dýchat(!)
v přítomném okamžiku
nebýt přítěží
jemu
sobě
malovat obrázek
každý den jiný
věřit v něj
dokavaď nezšediví
na slunce přivést
své vlastní stíny
nabírat do úst
hebounké pavučiny
v hlavách znít písně nechat
a sebe samu
(po změknutí)
sochat
něžně
jak hladit se po vlasech
nechat se objímat ve svých snech
uvěřit v štěstí ve vřídlech
uprostřed světasebe
užívat co pálí
i to co zebe
po kapkách
krůpějích
vodopádech
když bude těžko
soustředit se na dech
a na tělo
které objímá
kabát kdysi mi nabídnutý
přestože je jen z písmenek
hřát měl by jak z nejteplejší vaty
a přitom pálí
pálí
život můj (kéž by) nadýchaný
nebo mám ráda ostré hrany
a světlotemné prolínání?
Opakuj stokrát:
přijímání
pohlazení
přijímání
...
krásné
plné
prázdné
kde jsou mé dlaně?
Zapomněla jsem je v kredenci..
To je ale neštěstí!!
Už mě jimi nikdo nepohladí
Ani za kopci není
kdo by věděl
za podzimními
ve slunci
toužím
tulák
skopce
do kopce
hnát značí štěstí
(když sám to chce)
a hlavně zhluboka dýchat(!)
v přítomném okamžiku
nebýt přítěží
jemu
sobě
malovat obrázek
každý den jiný
věřit v něj
dokavaď nezšediví
na slunce přivést
své vlastní stíny
nabírat do úst
hebounké pavučiny
v hlavách znít písně nechat
a sebe samu
(po změknutí)
sochat
něžně
jak hladit se po vlasech
nechat se objímat ve svých snech
uvěřit v štěstí ve vřídlech
uprostřed světasebe
užívat co pálí
i to co zebe
po kapkách
krůpějích
vodopádech
když bude těžko
soustředit se na dech
a na tělo
které objímá
kabát kdysi mi nabídnutý
přestože je jen z písmenek
hřát měl by jak z nejteplejší vaty
a přitom pálí
pálí
život můj (kéž by) nadýchaný
nebo mám ráda ostré hrany
a světlotemné prolínání?
Opakuj stokrát:
přijímání
pohlazení
přijímání
...
11 názorů
oči
dokořán zavřené
uprostřed dlaně spirála stočeného dechu
teplo
vír
na rozbrázděný obličej
připadává sníh
přijímá
doteky
bez reptání
...a hrát si s vlastní pavučinou
a schovávat vše ostré, abychom ji nepřetnuli.
Protože i když víme, že slouží k braní života,
občas do něj může něco zajímavého přinést.
Nevadí- já se nebojim. :-D
Neee, Jiříku, tohle neni úkryt (aspoń o tom nevim)- tohle je milý psaní si pro sebe. Pro radost..
Jsou chvíle, kdy přemýšlet o mé motivaci vede do pekel... Ne, Ty neplácáš, Ty buduješ, na týchž základech totéž, někdy je to pyramida, někdy stan, ale vždy je to úkryt tvářící se jako zpověď...
Vidíš, a já myslela, žes to sem napsal jako bys tím říkal, že jsem jen tak povrchně splácala slova dohromady. Nebo nevim, pročs mi sem dal jako názor jen to..
jiříku.... :-/ Ty jo, to Tvoje mi přijde tak povrchní- na rozdíl od toho mýho... .o)) Hm.
skopce
do kopce
poklopce?
přijímání
pohlazení
sami sebou
rozházení
oči k zemi
za svítání
nejsi k mání
prozrazeni
proč zrazeni
světlo denní
něco změní?