Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVýlev
18. 03. 2008
1
6
1919
Autor
Amiška
Dávno nevidím
rozlitý štěstí na loukách, když se dívám z autobusovýho okýnka.
Už si nemyslím,
že dokážu všechno, pohnout zemí a obrátit vesmír naruby,
stačí se jen hodně snažit.
Taky nevěřím
na velkou lásku, na to, že po dlouhé noci přijde hezký ráno.Protože po dlouhé noci přijde jenom další dlouhá noc.
Nedoufám
v zázraky.Andělům co stojí nad mou postelí někdo dávno polil křídla terpentýnem.
A přitom
pořád
když sem sama, sama po tmě, ležím a dýchám jen zlehka
poslouchám uvnitř své hrudi
to jak si mi zlomil srdce.
A možná by bylo lepší strávit život v začouzených barech.Tam, kde nikdo nevěří v nic.Tam, kde jde chlápkovi v šedým svetru o to, aby se co nejrychlej opil, slečně s culíkem o to co nejrychlej někoho sbalit, barmance o konec pracovní doby.Na takovým místě sem dost často.V rohu, vnímám šelesty noci, přemýšlím o topografii duše a o její inervaci, nějaká existovat musí, protože prokazatelně bolí.Tak moc bych si přála, abych pro tebe byla zajímavá.Ležím na dně svých myšlenek, co když to nakonec bude úplně jinak...co když už tě nikdy nepohladím po tváři.Někdy to bolí tak moc, že je totální blbost, aby se to vyřešilo slzama.Sčítám vrásky a kopance do nitrohrudi.
Já vám všem ještě ukážu.
rozlitý štěstí na loukách, když se dívám z autobusovýho okýnka.
Už si nemyslím,
že dokážu všechno, pohnout zemí a obrátit vesmír naruby,
stačí se jen hodně snažit.
Taky nevěřím
na velkou lásku, na to, že po dlouhé noci přijde hezký ráno.Protože po dlouhé noci přijde jenom další dlouhá noc.
Nedoufám
v zázraky.Andělům co stojí nad mou postelí někdo dávno polil křídla terpentýnem.
A přitom
pořád
když sem sama, sama po tmě, ležím a dýchám jen zlehka
poslouchám uvnitř své hrudi
to jak si mi zlomil srdce.
A možná by bylo lepší strávit život v začouzených barech.Tam, kde nikdo nevěří v nic.Tam, kde jde chlápkovi v šedým svetru o to, aby se co nejrychlej opil, slečně s culíkem o to co nejrychlej někoho sbalit, barmance o konec pracovní doby.Na takovým místě sem dost často.V rohu, vnímám šelesty noci, přemýšlím o topografii duše a o její inervaci, nějaká existovat musí, protože prokazatelně bolí.Tak moc bych si přála, abych pro tebe byla zajímavá.Ležím na dně svých myšlenek, co když to nakonec bude úplně jinak...co když už tě nikdy nepohladím po tváři.Někdy to bolí tak moc, že je totální blbost, aby se to vyřešilo slzama.Sčítám vrásky a kopance do nitrohrudi.
Já vám všem ještě ukážu.