Iluzionista

   ,,Opakuji. Nezkoušejte to doma. Je to nebezpečné a netrénovaný člověk by se mohl zranit nebo i zabít. Tímto představením se s Vámi loučím a dobrou noc" Arnie energickým krokem přistoupil k bedně, otevřel jí a začal se do ní pomalu skládat. Asistentka (podle zákonů showbyznisu poměrně spoře oděna) chvíli omotávala truhlu řetětězy, které bednu spíš zatěžovaly, než nějak uzamykaly, každopádně veliký, masivní zámek byl velice výmluvný prostředek k tomu, jak diváka přesvědčit, že truhla ,,se prostě nedá otevřít jinak, než  klíčem". Z reproduktorů se začala ozývat mystická hudba a světla se ztlumila.  V nastalé atmosféře tajuplna přistoupila asistentka k bedně a s hrozivým výrazem v obličeji do ní začala zapichovat meče. Diváci se rozdělili na dvě poloviny, totiž ty, co oněmněli úžasem a ty, co celému triku nerozuměli a tak ho pro jistotu hned začali zpochybňovat, i když mnozí z nich před tím zapoměli zavřít ústa. Atmosféra se stupňovala a asistentka zapíchla poslední meč. Chvíle napětí. Co bude dál? Najednou se bedna rozlétla. Ne, že by to vypadalo nějak extra dobře, protože to vypadalo, jako kdyby jí někdo vyhodil do vzduchu menším množstvím trhaviny, ale celé to špatně zapojil, a tak se bedna z poloviny rozlétla na třísečky a zbytek zůstal prakticky vcelku. Na diváky to přesto udělalo dojem, vstali a tleskali. Po té začali houfně odcházet. Mladý fotograf ale nikam nešel. Hodlal celému triku přijít na kloub. Jmenoval se Roger Bloed a fotil pro jedny New Yorkské noviny obrázky do kulturní rubriky. Představení Arnolda Beemana, zvaného ,,Arnie" se mu velice líbilo, ale ,,jak to ten maňas vlastně udělal??!?" Přistoupil ke zbytkům truhly a nahlédl do vnitř, jako by doufal, že zahlédne Iluzionistovy kousíčky. Nešlo mu to do hlavy. A tak se pomalu vyšplhal na jeviště a prolezl kolem opony do zákulisí. Na konci chodby byly dveře. KLEP, KLEP. ,,Dále." Roger vstoupil do spoře osvětlené kanceláře. ,,Přejete si?" zeptal se Arnie, sedící za stolem.  ,,Ano, prosím Vás, jak jste to udělal?" Úsměv. ,,Někudy jste vylezl ven, že?" Stále jen jakási zářící parodie smailíka. ,,Propadlo pod jevištěm? Já přijdu příště a budu to pozorně sledovat." Nic. ,,Tak zatím nashle. Však já tomu přijdu na kloub." Dveře klaply a Arnie se otočil zpět ke svým rozdělaným papírům. Vzal pero a do notesu zapsal:,,Mířit více doleva." Potom ukázal na pomeranč ležící na míse s ovocem, něco tiše zamumlal a pomeranč se rozletěl na malé kousky. Nad něčím se usilovně zamyslel a pak poznámku o míření podrhl. Vyrazil ze sebe podivnou slabiku a zbytky pomeranče zmizely. Arnie se opřel, aby si udělal v křesle ještě větší pohodlí a usmál se. ,,Propadlo, jo? Co si ty lidi všechno nevymyslej..."