chemický soucit 25.2. 08 00:00

když budem do kopce zpomalovat, když budem stát na každé křižovatce vidím: Indiánský stan v malé místnost, kolem fotorealistická krajina s oblohou. Na zemi písek Když budem čekat na každé zastávce Kdejaká kurva, ztracená ve své vlastní kabelce, cosi hledá Kdejaká kurva blondýna z davu na jehlách ubu.com Bdělost, čím dál více vzhůru, zavírají se mi oči v paradoxu, více v realitě A co dělám, a co se z toho stane, skutky jsou pomalu se líhnoucí vejce následujících událostí. musíš stavět vteřinu za vteřinou, jako domino neprůstřelnost a pseudojemnost je jen čirá bezelstnost, vidíš jenom tam, kam můžeš dojít. Nejdříve jsme spěchali a neustále natahovali krok Hnal nás strach. Zprvu jsme skoro běželi abychom pak byli nuceni o to déle čekat, aby se z horkého potu stala zimnice. z předtuchy vize z vize posedlost. Teď čekej, jenom čekej, až to přijde, budeš se bát. vidím: zátiší je vztah mezi věcmi v prostoru mezi nimi. Prostor, který společně tvoří. Nějaký magnetismus. A jakoby to nešlo říct už slovy. Není to smutek ani radost. Je to nic, čiré prázdno. Je to průvan v hlavě, když někam jedu tou prosklenou výlohou na kolečkách. Dýchat s narůstajícím otáčením kol, pomalu zapomínám.

---