Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Týden

Výběr: StvN, pozorovatel
22. 03. 2008
21
47
5540
Autor
Winter

Na radu Pozorovatelovu pod povídkou Kniha páchám uměleckou sebevraždu. P.S.: Vyřešený diksriminant pište do diskuze pod dílem.

-

-

- 

Pondělí

 

  Jako každé pondělí jsem k Hektorovi přišel právě ve chvíli, kdy zarovnával ouška čajové soupravy směrem na východ. Byl to jediný zvyk, kterého se nikdy nevzdal, jinak své zvylosti obměňoval často, pročež se nedá mluvit ani tak o zvycích, či zvyklostech, jako o euforických chvílích nemístného nadšení či, lépe řečeno, nemístných stavech euforické nadšenosti, jimiž zaplňoval volná místa svého života. A zatímco v pondělí rovnal ouška na východ, v úterý už na jihovýchod, ve středu na jih atd., až na konci týdne všechna doputovala směr sever. Jak tento jediný pevný zvyk den co den opakoval, nabyl v natáčení šálků naprostého mistrovství a jestliže měl v úmyslu natočit ouška šálků směrem na sever, natočil je skutečně směrem na sever, nikoliv směrem na severoseverovýchod nebo severoseverozápad a už vůbec ne na severovýchod nebo severozápad.

  Při této činnosti jsem jej rád pozoroval, dalo by se dokonce říci, že jsem jej sledoval s takzvaným vášnivým zaujetím, pročež mi nepřišlo líto vyrážet ze svého domu o celých deset minut dříve, než bylo nezbytně nutné. Nabýval jsem tak skutečné jistoty, že dorazím včas, tedy v okamžik, kdy Hektor rovná šálky, já vstupuji do místnosti (od Hektorova bytu mám vlastní klíč), chvíli přítele pozoruji a až tento urovná i to poslední ouško své čajové soupravy, otočí se a řekne:

  „Prosím, poslužte si,“ řekl, jakmile urovnal poslední ouško své čajové soupravy.

  Vytáhl jsem buzolu a zkontroloval azimut jednotlivých šálků. Všechna ouška směřovala na východ. Přesně, jak jsem předpokládal.

 

 

Úterý

 

  Jako každé úterý jsem do Hektorova bytu dorazil společně s paní Blaženou, domácí hospodyní mého přítele Hektora, jejíž hlavní starostí bylo udržovat všech šest místností (započteno s příslušenstvím) Hektorova bytu v naprosté čistotě. To, pravda, nebylo příliš obtížné, neboť Hektor pořádek miloval, dá se dokonce říci, že byl pořádkem posedlý a jestliže zrovna nerovnal ouška šálků nebo se nevěnoval nějaké návštěvě nebo nejedl nebo se nepodroboval hygieně, uklízel byt. Často se tak stávalo, že paní Blažena přišla právě ve chvíli, kdy Hektor uklízel, což jí ovšem nezabránilo zopakovat vše, co před malou chvíli provedl i Hektor. Úklid obvykle začínal v předsíni, pročež, abychom paní Blaženu nerušili, jsme, já a Hektor, přešli do obývacího pokoje, po té pokračoval právě obývacím pokojem, pročež, abychom paní Blaženu nerušili, jsme, já a Hektor, přešli do ložnice, po té pokračoval právě ložnicí, pročež, abychom paní Blaženu nerušili, jsme, já a Hektor, přešli do kuchyně, po té pokračoval právě kuchyní, pročež, abychom paní Blaženu nerušili, jsme, já a Hektor, přešli do koupelny, po té pokračoval právě v koupelně, pročež, abychom paní Blaženu nerušili, jsme, já a Hektor, přešli na záchod, a končil právě na záchodě, pročež, abychom paní Blaženu nerušili, jsme se, já a Hektor, vrátili do předsíně, kde jsme jeden druhému obřadně potřásli rukou, načež pozdravivší se postoupili dále do obývacího pokoje, kde Hektor začal pootáčet šálky, neboť úterek byl jediným dnem, kdy na mě s otáčením šálků skutečně posečkal, a já tak nemusel vyrážet s obvyklými deseti minutami předstihu.

 

 

Středa

 

  Jako každé úterý mě Hektor upozornil, že není úterý, nýbrž středa.

  „Nechápu, jak si to můžete neustále plést,“ [1] řekl a přehodil nohu přes nohu, přesněji levou nohu přes pravou nohu, načež se pohodlně zapřel do ušáku, v němž sedával navýsost rád.

  Odpověděl jsem mu, že s časem jsem míval problémy vždycky.

  „Ano všiml jsem si, ostatně o tom svědčí i nepravidelnost Vašich příchodů.“ [2]

  Podivil jsem se, co myslí tou takzvanou „nepravidelností“; vždyť vyjma úterka přicházím vždy s deseti minutami předstihu, načež jsem také přehodil nohu přes nohu, ovšem pravou přes levou, až se špičky námi přehozených noh dotýkaly.

  „Jistě, ale zatímco v úterý to činí dvacet minut před půl druhou, ve středu přicházíte v jednu, ve čtvrtek ve dvanáct padesát atd., až v neděli přicházíte deset minut před půl první. Je škoda, že týden trvá pouhých sedm dní,“ zalitoval: „neboť trval-li by stejně jako jeden měsíc, přišel byste už na konci prvního týdne nikoliv v neděli, nýbrž dvakrát v sobotu, a na konci týdne číslo tři byste se dokonce předešel.“ [3]

  Sotva to dořekl, propadl se do stavu hlubokého mlčení, neboť hlubokému mlčení se poslední dobou věnoval nezvykle často.

  Zřejmě jedna z těch chvilkových mánií, pomyslel jsem si, zvedl se a odešel.

  Sotvaže jsem ale za sebou zabouchl dveře, napadlo mi, jak je možné, přicházím-li k Hektorovi nepravidelně, že jej vždy přistihnu, jak rovná šálky.

 

 

Čtvrtek

 

  Jako každý čtvrtek jsem i tento navštívil svého přítele Hektora. Už na cestou jsem se těšil, jak společně zarovnáme šálky, jak společně zkontrolujeme jejich zarovnání (ve čtvrtek obvykle jihozápadní), jak se Hektor usadí do ušáku, já naproti němu, jak oba zkřížíme nohy a slovo za slovem, větu za větou, odvineme jeden z našich odpoledních rozhovorů. Bohužel Hektor již všechny šálky srovnal před mým příchodem. Když jsem vstoupil do obývacího pokoje, jejich ouška směřovala na jihozápad. Další zvláštností obývacího pokoje bylo, že jsem v něm nezastihl Hektora. Prošel jsem ložnici, záchod, koupelnu, znovu obhlédl předsíň, ale Hektor stále nikde. Shledal jsem jej až v kuchyni, kde otevřeným oknem (okno ovšem vedlo do světlíku) cosi pozoroval. V tomto svém pozorování si vypomáhal polním dalekohledem. To mi vnuklo následující otázky:

  1) Kde Hektor vzal polní dalekohled?

  2) Co tímto polním dalekohledem Hektor pozoruje?

  Obě otázky jsem také Hektorovi položil. On mi na ně ale neodpověděl, ba co více, ani se neotočil. Zřejmě se stále nalézal ve stavu hlubokého mlčení, do něhož se propadl na konci naší včerejší rozmluvy. Přistoupil jsem tedy k oknu a jal se v jeho obdélníku hádat, co Hektor pozoruje.

  Mohlo se jednat o následující objekty:

  1) Protilehlá zeď

  2) Okno v protilehlé zdi

  3) Květináč na parapetu okna v protilehlé zdi

  4) Cosi v okně v protilehlé zdi

  Ke všem čtyřem bodům jsem také zformuloval otázky. Odpovědí jsem se opět nedočkal.

  Odvrátil jsem se od okna, vrátil se zpět do obývacího pokoje a začal pootáčet šálky takovým způsobem, že zatímco ouško prvního směřovalo na sever, ouško druhého na severovýchod, ouško třetího na východ, ouško čtvrtého na jihovýchod atd., až jsem se takto opětovně vrátil k prvnímu šálku, jejž jsem následně otočil z polohy severní do polohy severovýchodní, druhý šálek z polohy severovýchodní do polohy východní atd., až jsem za svými zády ucítil Hektora, jak mě pozoruje. Musel jsem se pousmát.

 

 

  Pátek

 

  Jako pátek každý veselo bylo i tento u Hektora. Tuto veselost, ostatně jako obvykle, zapříčinil příchod panů Anoa, Bea a Cevím.

  Všichni tři se dostavili kolem páté hodiny, ne však spolu, ale jeden po druhém. Co si pamatuji, nikdy se nestalo, že by k Hektorovi přišli všichni tři spolu, dokonce si nejsem jist, zda-li kdy přišli společně alespoň dva z těchto tří jinak družných pánů. Hektor si to také nepamatuje.

  Příkladně předminulý týden přišel první pan Be, po té pan Cevím, nakonec pan Ano, zatímco minulý týden přišel první pan Cevím, po té pan Be, nakonec pan Ano. Tentokráte se dostavili v pořadí pan Ano, pan Be, pan Cevím. Každý donesl dvě lahve vína, jednu červeného, druhou bílého, což patřičně doladilo barvenou paletou mnou přineseného absintu a páně Hektorovy vodky.

  Zatímco jsme tyto donesené lahve překreslovali prázdným prostorem, konverzovali jsme na témata:

-         Téma A, o němž se pan Ano vyjádřil skrze Ne, pan Be skrze Nevím, pan Cevím skrze Ano.

-         Téma B, o němž se pan Ano vyjádřil skrze Nevím, pan Be skrze Ano, pan Cevím skrze Ne

-         Téma C, o němž se pan Ano vyjádřil skrze Ano, pan Be skrze Ne, pan Cevím skrze Nevím

  Sestaveno do matice vypadala jejich stanoviska následovně:

Ano                 /           Ne                   Nevím              Ano

Be                   /           Nevím              Ano                 Ne

Cevím              /           Ano                 Ne                   Nevím

  Do půlnoci jsme ještě stačili probrat témata D, E, F, G.

  Vyjádři diskriminant matice, víš-li, že konverzace probíhala stejným způsobem.

 

 

  Sobota

 

  Když se hodinová ručička přehoupla do nového dne, stalo se cosi hrozivého: všechny lahve vykazovaly jedno jediné zabarvení. Jinak řečeno: byly prázdné. Svět, který se do té doby zdál takřka hrozivě tíživý, náhle pozbyl pevných základů a predikáty našeho rozhovoru jej následovaly. Dokonce i naše řeč se nemístně proměnila.

  Pan Be nejistě vstal, píchl rukou nad sebe a s jistou námahou pronesl:

  „Pváoné, vtíe, na co mám nláadu?“

  „Hhee, já tkay,“ zadeklamoval pan Ano.

  Pan Cevím však byl na pochybách:

  „Já vám nívem,“ řekl.

  „Hhee, o pnezíe si straotsi nědelej,“ chlácholil jej pan Ano: „Já mám pěnez, že by to vastyčilo pro cleý reigemnt! A mnažleky nám mhuo být urkadené.“

  Na tato slova se zdráhavě vztyčili i pánové Be a Cevím:

  „Ano, Ano,“ řekli, jeden po druhém a jeden po druhém se s námi i rozloučili, v předsíni nasadili klobouky a společně odešli, neboť, což je nutné připomenout, přicházeli-li do Hektorova bytu zásadně odděleně, opouštět jej opouštěli pouze pospolu, a mnohdy se tak stávalo, že ve dveřích Hektorova bytu vznikla tlačenice, která odchod těchto pánů poněkud pozdržela. Ještě chvíli jsme z ulice pod oknem slyšeli jejich hlasy:

  „Ric, pic, ta ta ta!“

  „Rgeiemnt, Reigemnt!“

  „Hhee!“

  načež vše utichlo.

  Celý tento okamžik mi přišel jako jakási metafora čehosi. Chtěl jsem to říci Hektorovi, ale ten už ke mně stál zády a rovnal ouška čajové soupravy do nového dne. Chvíli jsem jej pozoroval, načež bez rozloučení odešel.

  Jako každou sobotu jsem Hektorův byt opustil kolem jedné hodiny ranní.

 

 

  Neděle.

 

  Jako každou neděli jsem Hektora zastihl právě v okamžik, když pootáčel ouška šálků směrem na sever. Naklonil jsem se mu přes rameno a pozoroval, jak mezi palec a ukazováček pravé ruky bere každý jeden šálek a opatrně, opatrně, pomaloučku, tak popopomaloučku jej rovná, otáčí, směřuje. Jak jsem tyto bezmála planetární pohyby sledoval, připadlo mi líto, že šálky nikdy nebudou natočeny severovýchodně.

  Řekl jsem to Hektorovi.

  „Ano, dnes je počasí skutečně vyvedené,“ odpověděl mi.

  Zadíval jsem se z okna. Bylo docela hezky.

 

 

 

 

 

 

Poznámky:

 

[1] proneseno v mírném předklonu za vrtění hlavou

[2] proneseno s přivřenýma očima, hlavou poněkud zvrácenou dozadu, dlaněmi položenými na područce ušáku

[3] během této řeči bylo vystřídáno několik rozličných poloh a to od zaklonění k předklonu, chvílemi se

dokonce stávalo, že se pan Hektor dotýkal země nosem.

 

-

 

-

 

47 názorů

Winter
14. 08. 2009
Dát tip
Dík za koment a přečtení. Zpětně myslím, že text doplácí na nedostatek hloubky. Všechny ty možné přesahy spíše naznačuje. Zůstává tudíž takovým hřištěm (do něhož spadá i případná koncepce veřejného čtení). Ale jak jsem již zmínil, jelikož jsem si jej lajnoval sám, mám ten text rád .)

jsk
13. 08. 2009
Dát tip
je to hravý, ale promě-nezajímavým způsobem no. na muj vkus přilíš laskavý a slušný. ale samozřejmě perfektně odvedená práce bych řekl.

Winter
18. 01. 2009
Dát tip
S odstupem času si myslím, že tam ani žádný význam není, že je to je z několika úhlů nahlížená plocha hříčky. Trochu složitější výraz touhy hrát si, nic velkého; "pročež", společně se zvýšenou koncentrací interpunkce, je jen důsledkem toho všeho. Ale při zpětném pohledu mě ten text pořád baví a mám ho - narozdíl od svých jiných - skutečně rád. S těmi detaily: občas to asi může škobrtnout, záměr však byl skutečně spíše minimalistický, takový věšák týdne, na němž jen občas visí kusy hadrů, aby v té své zbytečnosti pobavily mě a čtenáře - bez nějakého hlubšího zamyšlení, které by zavánělo nadinterpretací. S tím vykrádáním máš, samozřejmě, pravdu. Každopádně mě těší, že se ti text líbil. A dáky za návštěvu.

Winter
16. 08. 2008
Dát tip
Dík, částečně se však jedná o takovou menší Beckettovskou variaci - jsem rozhodně rád, že se ti líbí.

Alojs
16. 08. 2008
Dát tip
vynikající věc. být kritikem, bez milosti zatrhnu výběr. tvá pitvořivost, originální vtípky a intelektuální podání - to vše je tady bezvadně skloubeno. dlouho bych lovíl v paměti dílko, které by mě při četbě tolik bavilo a u kterého bych tak často žasl, aniž bych pídil po pointě.

ježííš, teď koukám žes to upřesnil jako vykrádačku, tak to jsem ze sebe zase udělal vola.. no nic, já tam opravdu žádný inspirace necejtil, taky je to doba co jsem byl hladovej po čtení a mezitím jsem si to z tý hlavy zas vymlátil.

hehe.. na to kašli, v rocknrollu a literatuře jsou tyhle věci běžný..

Winter
31. 07. 2008
Dát tip
Dík. Když se nad tímhle textem zpětně zamyslím, mám podezžení, že právě matematický přístup jsem obšlehl z Beckettova Tsoa .)

taky dobrej kousek, chvílema hodně originální postupy, jakoby se /hlavně v tom pátku/ text přeměnoval na geometrický útvary a i to zaujetí detailama.. úpně vzdáleně mi to připomělo Klímu: vesnička vzdálena byla 1245 metrů od.." fajn t.

Winter
10. 05. 2008
Dát tip
Ne, celé povídce (kapitole) dodává až karikaturní nádech, což je, ehm, alespoň v mých očích docela vtipné - dokonce tak, že jem se rozhodl pro dlohou pomlku v mé tvorbě, vypichování chyb, ať je alespoň někdo lepší než mé omšelé pročež. Ale v podstatě je tam někde skutečně zásadní chyba.

Lakrov
09. 05. 2008
Dát tip
Ty u jiných taky hledáš spíš chyby, než celkový smysl, takže tě tohle, v mém připadě spíš ojedinělé vypichování nelíbícího se, nejspíš nepřekvapí. Tady, zdá se záměrně, přeskakuje deska. Proč? ...pokojem, pročež, abychom paní Blaženu nerušili... ložnicí, pročež, abychom paní Blaženu nerušili... kuchyní, pročež, abychom paní Blaženu nerušili... koupelně, pročež, abychom paní Blaženu nerušili... pročež, abychom paní Blaženu nerušili... Slovo pročež je nějaká Tvoje mantra? Ta by se měla tajit, ne?

Winter
12. 04. 2008
Dát tip
No, je to jen póza, upřímně začnu psát až vyrostu .) Každopádně dík za návštěvu, a s maticemi si nedělej hlavu, protože o téhle záhadné matematické entitě toho nikdo moc neví.

Winter
01. 04. 2008
Dát tip
To je pravda, zde na Písmáku je až podezřele moc "textů, které přípomínají Kafku." Dík za návštěvu.

domin.go
31. 03. 2008
Dát tip
přemýšlím nad konstruktivní kritikou, ale nějak emohu na nic přijít říkat o něčem, že připomíná Kafku, je poměrně neoriginální spokojím se tedy s konstatováním, že mi text díky své groteskní atmosféře a minimalistickým jazykovým prostředkům přijde čtivý, a mám na mysli čtivý nějakým těžko definovatelným, znepokojivým způsobem možná je to existencialismus, možná jenom hříčka, každopádně tvůj způsob, jakým si vedeš čtenáře přesně tam, kde ho chceš mít, je působivý

Winter
31. 03. 2008
Dát tip
Díky za zastavení.

reka
31. 03. 2008
Dát tip
a jo, pobavilo. t

Winter
28. 03. 2008
Dát tip
Ostatně můj vztah k řádkování je všeobecně známý .) Dík za návštěvu.

Winter
26. 03. 2008
Dát tip
Nakonec možné je všechno - i dělení nulou .) Dík za návštěvu.

Tragicus
26. 03. 2008
Dát tip
Originalita stylu mi dost pomohla to docist, protoze uz na zacatku bylo receno jak to skonci - ouska budou otoceny na sever... :] Z pocatku mi odkazy na poznamky docela vadily, resp. jejich obsah, ale nakonec se to tam hodilo. Zabavne. A co se tyce toho determinantu, muj (byvaly) profesor M. by nerekl, ze to nejde, ale ze to neumime. ;]

Winter
25. 03. 2008
Dát tip
Jo díky. Zkusím tedy neklesnout.

súhlasím, jedna z tvojich najlepších, možno najlepšia. skutočne kafkovská, rozhodne sa hodí do klubu.

pozorovatel
25. 03. 2008
Dát tip
pch já se vyjadřoval k oněm třem znázorněným nemluvim s tebou

Winter
25. 03. 2008
Dát tip
Ha, špatně. Determinant je počítatelný pouze u čtvercové matice! Hovořilo-li se o čtyřech tématech pouze třemi názory, nemůže nikdy vzniknout čtvercová matice, pročež je determinant nespočitatelný. Nerad si vysakuji, ale dostal jsem tě! Přesto seš první, co se tou maticí zabýval, takže Ti píši malé plus za aktivitu .) Jinak hra na autor, to sedí. Dík za návštěvu.

pozorovatel
25. 03. 2008
Dát tip
žeano

pozorovatel
25. 03. 2008
Dát tip
to je ta.. inverzní matice nebo jak zrcadlově podle diagonály diagonální!:) vidím, že jsi dospěl k dalšímu schodu, dobrá tedy výborný nápad s opilými přímými řečmi, stejně tak "Jako pátek každý veselo bylo i tento u Hektora." - správně zajímavě poskládaná slova na začátku odstavce nekomplikuje ale je to pořád hra autora já bych chtěl, abych věřil ještě víc, aby ve mně cosi hloubalo, že je to vážně tak derově kritice vůbec nerozumim :)

Winter
24. 03. 2008
Dát tip
Vždycky záleží na čtenáři. Každopádně mě těší, že ses pobavil, mě se líbí čtvrtek a pátek .)

Winter
23. 03. 2008
Dát tip
Jo, to asi jo, ale jsem zvědav, jak dlouho si jeho radu dokáži brát k srdci .)

Janina6
23. 03. 2008
Dát tip
Fakt dobrý a šílený, Pozorovatel poradil dobře :-)*

Winter
22. 03. 2008
Dát tip
Díky za návštěvu.

dadíková
22. 03. 2008
Dát tip
hezký..:)*

Winter
22. 03. 2008
Dát tip
Díky.

fungus2
22. 03. 2008
Dát tip
Fajn povídka.

Winter
22. 03. 2008
Dát tip
Eh, radějc nedomýšlet. Podobné texty nejsou bůhvíjaké metafory, jen obranná reakce, s tím naprosto souhlasím. Dík za návštěvu.

Dero
22. 03. 2008
Dát tip
Groteskní karikatura s vtipným závěrem. * Nemám rád podobné texty, které se snaží mi vnutit, že něco z těch absurdně zjednodušených věcí, kterých se v nich dočítám, ve skutečnosti má nějaký význam. Prapůvodním motivem stejně zůstává strach, že realita ve skutečnosti je tak plochá, jak se na první pohled zdá. A důsledné vytahování těch malých vlnek protiproudu jen uvazuje šátek přes oči a vede pouze k osobnímu nepohodlí s výsledkem jakým? No jakým? To je zase moje hádanka pro vás.

Winter
22. 03. 2008
Dát tip
avi

Winter
22. 03. 2008
Dát tip
Já myslel, že ses propadl do stavu hlubokého mlčení .) No dobře, vtip. Díky za návštěvu.

StvN
22. 03. 2008
Dát tip
Aha, jak to vypadá, něco jsem ti sem napsal a ono se to neodeslalo. No nic. Dobrý to je. Měl jsem nějakou poznámku k zakončení, ale ta není důležitá.

Winter
22. 03. 2008
Dát tip
Tak Viana jsem zrovna nečetl. Díky za návštěvu. Ono to s tou maticí je chyták, ale pšt.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru