...

Auto. Cesta. Mysli. Nejde to. Mysli! Mysli!!! Nemůžeš… Nejde to. Snaž se. Mysli! Ne, pozdě. Přišlas pozdě. Je mrtvý. Není, nemůže být mrtvý. Ne! Klečíš vedle něj, pohnul pusou. Není mrtvý! Myšlenky, spousta myšlenek. Otevřel oči. Není mrtvý. Krev, všude spousta krve.Nejsi mrtvý, miluju tě. Neopouštěj mě! Ne, neopustí tě. Nekřič! Pláčeš. Hladíš ho po tváři. Krev, všude. Děsí tě to. Neopouštěj mě. Pohnul ústy. Miluješ ho. Miluju tě. Kývl hlavou. Žije! Miluju tě. Víš co jsi mi slíbila, řekl. Nemyslíš na nic. Bojíš se. Vím. Nechceš to splnit… Musíš!!! Ne, nemůžu, neopouštěj mě! Musíš. Krev, všude. Myšlenky? Jediná. Miluju tě. Písmena, slova, věty. Jak složité. Taky tě miluju, slíbilas to… Ano, slíbila jsi mu to. Kdyby to nepřežil. Není mrtvý!!! Pláčeš. Objímáš ho. Písmena, slova, věty. K čemu? Neopouštěj mě. Jsem tady. Cukáš rameny v záchvěvech pláče. Neopouštěj… Sirény, slyšíš je. Kdosi tě chce odstrčit. Ne! Zůstanu s tebou. Miluju tě. Držíš ho za ruku. BĚŽTE ODSUD! Ne! Jedu s vámi. Nakládají ho na nosítka. Usmívá se na tebe. Držíš ho za ruku. Nastupuješ s ním. Neopouštěj… Nemůžu dál… Bez tebe… Musíš, slíbilas to, šeptá. Držíš ho za ruku. Vím… Víš to a co s tím uděláš? Zastavují, vykládají nosítka. Bojíš se. Vystupuješ s nimi, běžíš vedle nosítek. Už ho nedržíš za ruku, ale díváš se mu do očí. Vezou ho bílými chodbami. Pak tě kdosi odstrčí úplně. Pláčeš. Miluju tě. Nemocniční puch, chce se ti zvracet. Nekonečné čekání. Přibíhá Tomáš. Popadá tě hysterický záchvat, bortíš se mu na ramena. Kam to až zašlo? Bojíš se. Kam až jsme to zašli? Kroutí hlavou. Neví. Tomáši, proč? Neví. Pro svobodu, pro lidstvo, pro čest, pro hrdost. K čertu s tímhle vším!!! Nechceš plakat, jde to samo. Kvůli hrdosti přijít o milovaného člověka? Co je to za pitomost? Nechápeš to. Nechceš to pochopit. Je to tak ušlechtilé? Táhněte s tím! Nechápeš. Není na tom co chápat. Nekonečné čekání. Pak jeden bílý plášť vyjde ze dveří. ZATÍM ŽIJE,POKUD PŘEŽIJE NÁSLEDUJÍCÍ DVA DNY, PŘEŽIJE TO. Poskládáš se do křesla. Útrpně se na bílý plášť podíváš. Můžu ho vidět? NE,NEJDŘÍV ZA HODINU. Zaboříš hlavu do dlaní. Zhluboka se nadechni. Hodina. Jak dlouho už tu jsi? Dlouho, co je hodina? Časový pojem. Čekáš, střídavě hledíš na dlaždičky a hledáš chyby. Střídavě pláčeš. Tomáš sedí vedle tebe. Taky pozoruje dlaždičky, nepláče. Otáčíš na prstě prsten od něj. Další hysterák. Tomáš ti položí ruku kolem ramen. Přijde bílý plášť. MŮŽETE ZA NÍM JÍT. Jak dlouho jsi čekala. Hodinu, dvě? Nezaleží na čase. Časový pojem. Vidíš ho na posteli, bílá postel, bílý polštář, bílá peřina, bílé obvazy na jeho ruce. Všechno ti přijde až příliš čisté. Nehodíš se sem. Co na tom. Miluju tě. Kývne, je při smyslech. Otevře oči. Je v nich tolik důvěry. Chceš ho obejmout, ale bojíš se, že mu způsobíš bolest. Tak jej jen chytneš za ruku, pohladíš po tváři. Důvěry, lásky, ale i bojovnosti. Kde se to v něm bere. Nemysli teď na to. Zlati, bál jsem se. Já vím, já taky. Stále mám strach.  Nesmíš. Musíš jít dál. Ať se stane cokoli, musíš jít dál. Jak to udělat? To ti neřekne. Dva dny, nemysli na to. Jít dál, nezvládneš to… Ne, přežije. Přežiješ to, zvládneme to spolu. Miluju tě. Vím, taky tě miluju. Tome, pohlídej mi ji když tak. Tomáš kývl. Neuhlídá tě a moc dobře to ví. Ale neřekne nic. Jemně ho políbíš na rty. Jako když si jej poprvé probouzela. Pousměješ se. Vypadáš hrozně, uslzené, červené oči, rozcuchané vlasy, ale co na tom? Na tom teď nezáleží. Žije a to je důležité. Na ničem jiném nesejde. Miluješ ho, teď si to uvědomuješ víc, než kdy jindy…