Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seskutečnost a sen
Autor
olivierek
Bylo to jakoby mě právě přiváté semínko odkuď si z neznáma utkvělo v mysli se snahou vzklíčit životem, který nemám možnost uvidět. Uznávám, že to, co napíši se nejspíš bude podobat nesrozumitelnému blábolu - já tomu, co mi připomíná semínko zatím nerozumím a proto ho nechávám vyrůst a až bude větší - snad poznám co je zač.
Co se ti stalo? Zeptala se Sétaem.
Šebestián už několik dnů neotevřel oči. Pro těžká víčka nemohl. Nemohl hnout žádnou částí svého těla. Jakoby nebyl.
Pohni se! Vím, že žiješ. Naléhala Sétaen.
Ne, nepřeje si, aby ho takhle někdo viděl, tím méně Sétaem. Cítil se strašně bezmocný. Nevěří si. Sétaen je jeho sen. Pitomej sen - sen, jenž se uskutečnil - skutečnost, jenž překonala sen - jeho sen pro který se takhle zmrzačil.
Ach Sétaen jsi šílenství - hrozné šílenství.
Tak pohneš sebou?! Zalomcovala s ním.
Přál si, aby odešla. Bylo mu do pláče, vždyť jen ona jediná držela život v jeho bezvládném těle. Zapomenout na ni by znamenalo smrt. Konec. Jeho duše by se uvolnila z vězení těla neschopného teď jakéhokoli hnutí. Žít ... žít dík Sétaen? To by znamenalo
... ach nebe, těžké nebe nade mnou ...
pomyslel si ... všechno nanovo - Ztrhlo by ho další peklo vášní naprosto nepoučené z toho předcházejícího. Další život má smysl jen když na ni zapomene. Zapomenout na ni ale znamená smrt. Pokud by byla Sétaen jen pouhý sen, přežil by snad. Smrt snu se dá přežít. Pokud by byla skutečná, daleko skutečnější než dokáže být jeho sen, byl by poražen, musel by zemřít.
Šebestián se rozhodl otevřít oči. Utká se s ní ještě jednou.
...
V Šebestiánovi těkala láska. Otloukala ho a trhala a on se nechal. Nechal sebou vléct, nechal se unášet - udělal ze sebe ubohého bezvládného hadrového panáka - takového něco prostého jakékoli vlastní vůle.
Proč? Protože odmítl soupeřit s láskou? Měl válčit s tím, co ho naplňovalo nádhernými prožitky? Měl bojovat proti té nádheře toho bláznovství, které stoupá až k samému vrcholu ničivého blaha a rozkoše až k šílenství?
A co Sétaen? Co cítí ona?
Sétaen se cítí být neodolatelnou, hlubo
kou, příkrou propastí - Té lahodí Šebestiánova oběť. Viděl ji a slyšel - ví to. Moc dobře ví, že upoutal její pozornost.Je-li to tak, pokud v Sétaen opravdu probudil lásku, pak na ni míří jeho zbraň - třímá pro ní dárek, který když příjme, obejme a uloží jej do nitra své duše, rozechví se skála pod její pevností až se vzduchem pokusech rozhodí do všech stran.
Šebestián nevěděl jestli má podat ruku té nepříčetné, strašně mstivé a výhružně postávající zlomyslnosti nebo ne. Dlouho ležel svázán láskou k Sétaem - Miluje ji tak, že jí nemůže nijak ublížit - Příliš dlouho plakal v bezmoci nad tím, že nedokáže dát propuknout své tísnivé lásce.
Šebestián teď potřeboval být pevný, pevnější než kdy byla Sétaem - Královna a jeho Paní shlížejíc na něj z trůnu své vznešené moci.
Potřebuje si být jistý její láskou k němu. Bez toho je souboj s ní, který si předsevzal k ničemu.
Uzdraví se a přinutí se zapomenout na to, že málem zemřel na hloupou představu utkvělé lásky k Sétaem. Přinutí se k uvěření v diagnózu, že ho málem zadusila bublina, v níž uvízl a které se, kdyby byl alespoň trochu při vědomí, stačilo pouze lehce dotknout, aby se osvobodil.
Ano, Sétaen je strašně nafoukaná a nestojí mi za toto trápení. Sétaem je pouho-pouhá nafoukaná, bublina připravená k prasknutí. Začal se Šebestián přesvědčovat o opaku toho v co skutečně věřil.
Bolelo ho to - moc bolelo. Ale už se rozhodl - nepomůže-li mu k životu láska, pomůže mu nenávist. Podle toho, co napáchá v jejím srdci pozná, zda-li ho kdy milovala tak jak ji miloval on.
...