Příchod démonů - Krok 2.

Spustil se semnou výtah, který mířil až někam hluboko do prdele

   Koukal jsem na sebe do zrcadla. Jen tak, nic nedělal, ani vodu nepustil, jen koukal, vlastníma očima hypnotizoval sám sebe. Jo ten výtah... nejsvrchnější patro bylo v čele, výtah se zaklepal, bolestivě zaskřípal a už svištěl dolů. Plesknul mi do plic, a ty čvachtaly, stěnou mi odřel nějakou tu srdeční chlopeň. Vmetl si to do žaludku, kde nabral, co šlo. Něco se zamotalo do ozubených koleček, něco přilepilo na spodek výtahu, a pak už rovnou vhúúú, kecnul mi do prdele, až mi z ní vycákl Eufrat krve. Ale v pohodě, to by všechno bylo k smíchu. Jenomže pak nějaký debil v tom výtahu zmerčil, že si nahoře v čele zapomněl cigára.

Tak jsem se na sebe koukal. Mezi očima vřed. Koukal jsem, jak moje prsty ze všech stran vřídek obkličují, tiskly se na něj, až konečky zbělaly. Vřed praskl a vystříkl mocným žlutorudým pramenem. Rozpleskl se po skle zrcadla a stékal dolů. Bylo mi z toho na nic, chtěl jsem vřed setřít. Jenomže, když jsem se ho dotknul, zjistil jsem, že je namáznutý z druhé strany. Mezitím už jsem viděl v zrcadle, jak moje ruce berou z umyvadla krabičku žiletek. Svoje skutečné ruce jsem si mohl strčit do kapes, kdybych tam nestál jen tak v trenkách. Žiletka nejdříve prořízla ránu po vředu a vymačkala zbytek hnisu. Pěkně až k tuhému kořínku, aby tam nevykvetl další. Dotkl jsem se prsty svého čela a žádný vytékající hnis, vlastně ani vřídek, tam nebyl. Zatím moje ruka, ta s žiletkou, jela od vředu stále níž. Prsty pořádně zatlačily, aby prořízly chrupavku nosu. A furt níž, jako ten výtah jenže pomaleji. Jak byla žiletka zařízlá už v půlce nosu, vyvalila se mi z něj krev. Moje tvář, ta v zrcadle, vyplázla jazyk a slízla ji.

Nos už byl na dvě půlky, ale žiletka se nezastavila. Když už tam byla, odřízla i horní ret. Pleskl do umyvadla. Pro jistotu jsem se podíval. Nic tam nebylo. Aha. Jako by to nestačilo i druhá ruka si vzala žiletku. Ty obě pak spolu začaly odřezávat víčka a taky obočí. A pak pěkně symetricky sekly šlic po obou tvářích. Obličej se zkoumavě naklonil a tváře nafoukl, předstíral asi podivnou žábu. Moc je teda nenafoukl a bylo skrze ně vidět. Když byl obličej zmasakrovaný, začaly žiletky rejdit po pěšinkách ve vlasech. Netrvalo to dlouho a hlava, ta proti mě, byla skalpovaná až na pár posledních ostrůvků zkrvavených vlasů. Teď mi krev ze zrcadla už stříkla na moje tričko. Poznal jsem, že je zle, a začal ustupovat z koupelny. Hlava se vyklonil ze zrcadla a pak zas vrátila. Nešlo jí to. Najednou v očích zbavených víček bleskla myšlenka. Žiletky chvatně podřízly krk, hrtan, a začaly kuchat do míchy. Ze zrcadla to teď cákalo po celé koupelně. Chmatal jsem po dveřích. Ne. Tohle je furt moje koupelna! Začal jsem hledat zbraň. Jediný vhodný mi přišel fén na baterky. Hlava vypadla ze zrcadla, drcla o kohoutek a kydla do umyvadla. Koukala po mně. Chtěla ke mně, ale nemohla z umyvadla. Hehe. Z kohoutku mocným proudem začala vytékat krev, brzy ucpala odtok a hlava se začala zvedat k okraji. Ve chvíli se proud krve zastavil, kohoutek se jen tak klepal, pak z něj vypadl dost zdeformovaný nos. A teklo to dál, umyvadlo se plnilo krví a nosy. Začal jsem ustupovat.

---