SVĚT ZA ZDÍ-24

Když Asim dorazil s bojovníky k východu ze skály, tak našel ostatní muže přikrčené za kameny s luky v rukách.

„Tak jste to dokázali! Už jsme si mysleli veliteli, že se nevrátíte,“ řekl mu jeden z vojáků.

„To jsem si také myslel. Co se děje za jezerem?“ zeptal se Asim.

„K jezeru každou chvíli přijede asi sto navarských bojovníků,“ ozval se voják, jenž před chvíli dorazil z hlídky přes přemostění zeleného jezera.

„Tak toho jsem se vobával. Teď jsme v pasti,“ zkonstatoval Asim.

„Musíme tu truhlu dostat na to místo, kde jí bude moct mág Ykan poslat do horoucích pekel!“ vyhrkl Imar.

„Někomu z nás se to musí podařit. Orovi v tom bohužel brání ten démon,“ mínil Asim, přičemž se podíval na dravce mága Ykana, jenž je dovedl až k Ďáblově hoře, v níž byl v truhle ukryt démon zla.

„Veliteli, na druhý straně jezera jsou už Navarové,“ ozval se jeden z vojáků.

„Navarský král sem jede přeci z mnohem větším počtem bojovníků,“ mínil Asim.

„Tihle jsou jenom předvoj té jeho armády, co sem táhne. Také určitě brzo dorazí,“ pronesl voják, co byl předtím na hlídce.

„Kdybychom ten jeho předvoj přemohli, tak by se nám mohlo podařit zmizet dřív, než dorazí navarský vojsko,“ řekl Imar.

„Myslím na totéž!“ vyhrkl Asim, načež se přikrčeně rozeběhl mezi kameny. Za chvíli se přes horní část jednoho balvanu pozorně zadíval na druhý břeh jezera.

„Jak je ale přemoct? Když se rozjedeme tryskem přes ten most, tak nás zasáhnou stokrát šípy. To je hotová sebevražda,“ zkonstatoval Imar.

„Šípů máme všichni dostatek a naši vojáci jsou dobří střelci a umí rychle vystřelovat jeden šíp za druhým. Když se nám ty Navary podaří nalákat sem, tak se je přesnou palbou šípů můžeme pokusit zabít.“
„To není špatnej nápad. Ale nemusí vyjít.“

„Já vím, ale vo nic jinýho se pokusit nemůžeme,“ pronesl Asim.

„Holt musíme riskovat,“ mínil Imar.

 Navarští bojovníci ukrývající se na okraji lesa pojednou spatřili, jak na opačném břehu zeleného jezera vyjela z otvoru ve skále tryskem trojice koní s jezdci. Ti za okamžik najeli na kamenné přemostění jezera.

„Už jsme veliteli v dostřelu šípů,“ řekl Asimovi jeden z vojáků.

„Zvolníme,“ pronesl Asim a trojice koňů zpomalila cval. Přitom všichni upřeně hleděli na břeh jezera a pociťovali, jak se jim napínají nervy.

„Stát!“ vyhrkl po chvíli Asim, jemuž běhal mráz po zádech a měl rozbušené srdce.

„Míří na nás určitě desítky šípů,“ pronesl s pobledlou tváří druhý voják.

„Určitě ano! Zpátky!“ vykřikl Asim a trojice koní se prudce na mostě otočila. Ve stejný okamžik vylétl z okraje lesního porostu větší počet šípů. Současně po přemostění začaly tryskem cválat koně, v jejichž sedle se krčili muži. Ti měli na zádech přivázané velké štíty a Asim uslyšel, jak dva hroty šípů na ně dopadly a šípy se od nich odrazily. Další dopadly těsně za koňmi, přičemž se Asim ohlédl a uviděl, jak se z lesa vyřítilo několik desítek jezdců.

KONEC DVACÁTÉ ČTVRTÉ ČÁSTI