Bílí králíci

Na pozdrav do vzduchu mi hůlkou mávne procházející Walker a Wolker přeje pěkný den, když nalévám Ti Napoleona a zdravím je zpět se vracím, chybějící kliku dveří pevně svírám a tisknu, sevřen bílým sakem mlátím, třískám, odhazuji vdál hlavou klobouk mi proletí o stěny narážím tak sebou sám na sebe, do sebe, jsem tak trochu potlučenej, o.k..cvok. Pouhou loutkou v Tebe padám, zblblej z Tvejch předeher.
"Předkrm?" ptáš se.
Bejt láskou cvok je fér.

Walker se vrací s Wolkerem a po nezbytné zdvořilostní frázi -
"Je tu ještě volno?"
- dosedají, nápojové lístky čtou.
Servírka nad nimi stojí a dělá si poznámky.
S Walkerem na chvíli pryč odchází, zase se vrací a za chvilku za ním i naše servírka, na jednom tácu s třema panáky.

"A co tam máte pro mě?" Zeptá se Wolker.
Drcnu do Walkera. Ten pozdvihne hůlku, snad na svoji obranu a servírce vrazí do tácu a Walker se po něm rozleje.
"Pardon, musím už běžet," zní už z dáli.

"Víš, kde bydlej králíci?" osmělí se Napoleon.
"Ještě jednou?" zeptá se servírka, která právě přišla.
"Viš, kde bydlej králíci?"
"Ještě jednou?"
"Víš, kde bydlej..."

Usínám. Nejsem si již ani jist, zda obě otázky byly směřovány vskutku ku mě. Magickou hůlkou kouzelník kouzlí, tahá králíky z klobouku za uši ven na světlo a oni jen mhouří oči a čekají, co bude dál. Ještě jednou? Víš, kde bydlej...