Dopolední obrazy

Namaluj mi obrázek. Na památku, pro Toma.
Oni ho tedy pustí?
Ano, zítra jede domu.
Klikař.
Myslíš…?
Říkám si, jestli by to jinak neměl hezčí.
Nevim. Tak se posaď.
Chceš za sebou tu mašinu?
Ne celou. Jen ať napravo je z části vidět.
Počkej, skočim si pro nářadí.
Mám ti z xichtu udělat obličej?
Drž hubu. Jak někdo může poslat tak blbej balíček? Mě by to normálně srazilo. Jó, to jste vy, hrabata.
Chceš ten obrázek nebo si mě přišel jen nasrat? Nemůžeš si alespoň teď sednout rovně? Metál nelešti, neděláme fotku. Skutečnost upravíme dle Vašich přání
Nic neupravuj, chci, aby mě poznal. A metál by měl bejt vždycky nablejskanej. Proč otvíráš ty barvy?
A z čeho myslíš, že udělám šedou? Nepleť se mi do toho, když se v tom nevyznáš?
Ale je dneska klid co?
Taky jsem si všimnul.
Viděl si nějaký ptáky?
Na obloze? Ne.
Všimnul sis, že už ani vrány sem nelítaj?
Divíš se? Já bych sem taky nesedl. A les už tu nenajdeš. Myslim, že hostinu můžou mít každej den i jinde.
Přece jen, ten kabát mi na tom obrázku zašij.
Rozkaz
Myslíš, že budeme muset dopadnout jako Tom, aby nás šouply pryč, nebo to brzy skončí?
Netušim, vždyť víš, že se mi to tady zdá celý takový pošahaný. Každopádně Tomovi přeju, že odsud vypadne.
Ale to jo, na druhou stranu mu nezávidim až se dostane mezi své. Kdysi jsem znal jednoho zedníka. Na stavbě na něj něco spadlo a urazilo mu to obě nohy. Nikdo z jeho známech se na něj už nepodíval tak jako dřív. A Toma čeká to samý.
Alespoň dostane najíst.
Pořád optimista co?
Kéž by. Ale stejně myslim…. Králík, králík!! Fakt za tebou proběhnul králík.
Nebyl to zajíc?
Ježiš to je mi fakt úplně jedno. Dlouhý uši, skáče to. Ne, tak to sem fakt nečekal. Vidíš, že úplně ztracený to tu není. Králík. Šoupnu ti ho na obrázek.
Určitě, ale doufám, že se dostaneš i ke mně. Ukaž mi to.
Před dokončením? Nikdy.
Nedělej se. Ukaž mi to.
Nevrť se a respektuj umělce.
Teď bych se tak natáhnul na lehátko. Otevřel flašku vína a čistej na zahradě před našim barákem koukal jen tak, na nebe, na zahradu.
Na nebe měl včera koukat Honza a stejně se na to vykašlal. Doporučím teda tebe, když máš takový zájmy.
Honza je idiot. Byl idiot. Kdyby nechrápal, mohli jsme bejt dneska už někde úplně jinde. Myslíš, že dneska budeme muset jít?
Snad ne, ale já tomu tady nevelim.
Co uděláš, až se vrátíš?
Vykoupu se, zdřímnu si a vrátim knihy do knihovny.
Cože?
No jo, odvedli mě tak rychle, že sem to nestihnul.
Už to vidim: „Á, pán Rosenwald. To jsme rádi, že Vás vidíme. Doplatek dělá tři tisíce“
No jo no, ale je to nevděčnost co. Místo toho, aby byli rádi, že jim ty knihy i po těch letech vrátim, tak mi ještě vynadaj. Život je krutý.
A co to vůbec máš za knihy?
Nevim, nějakej životopis od Vasariho.
To mi nic neříká.
Barbare. Stýkal se s docela velkejma frajerama svý doby, ale ti teď pláčou. K čemu je teď světu umění? K topení.
Ale dneska není zas taková kosa. Neboj tendle obrázek nespálíme.
No to doufám.

Dobrý den přeji panstvo. Koukám, že si tady někdo hraje s pastelkama. Nemá být jeden z vás na stráži?
Ne pane.
Dobře, tak pokračujte. Jo jen počítejte, že dneska se jde ven. Nahlásili nám blízko nepřítele.
Kdy pane? Kdy budeme muset jít?
Tak za pět hodin.

Za pět hodin.
Myslíš, že to doděláš?
Určitě.
Radši těď dělej na obloze. Je docela pěkná. Já budu mít obličej pořád stejnej.
Jasně
De to s náma z kopce. Co?
Co teď myslíš?
Neslyšel si včera, jak velitel mluví o nedostatku munice?
Já neposlouchám za dveřma.
Ale prosimtě, to byla náhoda, že jsem to slyšel. Týden a jsme na suchu, prý.
Týden je dlouhá doba.
Nevíš, jak sem dlouho jezděj zásoby?
Můžou je vyhodit z letadla.
Jo když seženou blbečka, kterej sem poletí. Ale je fakt, že by sem mohli posílat lidi, co netušej co se tu děje.
Ty si tušil co se tu děje? Já ne, a tak jsem se přihlásil dobrovolně. Takže bacha na slova blbeček.
No vidíš, mě sem přeložili a bohužel jsem věděl do čeho, takže sem byl posranej už po cestě.
Šli jste sem s Tomem, co? Jak dlouho procházíte už…

Granáááááááát

Christiane?! Christiáne?!!

---