Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRáno v koupelně
Výběr: Zbora, Print, Fouckault
26. 03. 2008
24
52
8169
Autor
Jinovata
Mám sice nejasný,
o to ale naléhavější pocit,
že právě teď je třeba
vyměnit zubní kartáček,
že jsi již po ránu příliš rozechvělá
a já špinavý.
52 názorů
jestli si tu básničku spojuju se správnou dvkou, tak ano, vyměnil. Mimochodem díky za dlouhodobou čtenářskou přízeň ;-)
..ten pocit stale v tebe zotrval? (nebo uz si vymenil kartacek i rozcuchanu divku?:)
Průšvih je, když člověk zjistí, že ten starý kartáček byl vlastně nejlepší, ale (snad z úsporných důvodů) se už přestal vyrábět. A protože člověk ví, jaké je mít ten nejlepší, všechny ostatní stojí za prd...
Richard Miške
06. 02. 2009
tak, Jinovato, te´d už ani nevím, jak se menuju
a o háček nad D se už nebudu s jednou rukou ani pokouset...jejky..tak jasný po prvním přečtení .-)a tak zmatená jsem po přečtení všech kritik...ale no né, jen pořád mě ještě překvapují reakce jiných
a o tipu ted teda s prominutim musim ..ne přemýšlet, ale..................
sestricka.slunicko1
15. 05. 2008
Ale ano, psal, k zářího interpretaci jsem před tebou také vyjádřil vstřícný postoj, čímž jsem se za ni postavil a počet "mých" interpretací tak stoupl na dvě.
Výměna kartáčku po určité době je také obsažena v textu, stejně jako je ve slově pes obsaženo, že má pravděpodobně chlupy, chodí pravděpodobně na procházky, je přítelem člověka atd. Vycházet pouze ze slov ani nejde, protože každé slovo musí být interpretováno, každé slovo něco znamená, tedy značí. Že pes je zvíře je abstreakce zrovna tak jako že musí chodit na záchod. Problém básně je nikoli významy slovu přidat, ale zredukovat všechny možné asociace, které se k němu mohou typicky vázat, jen na určitý okruh. Poezie se vyžívá v tom, že při vymezování okruhu nezachází co nejdál, ale jen tak daleko, až se kýžený význam má nad alternativními významy neúplnou převahu s tím, že dává pozor, aby alternativní významy pokud možno nebyly rušivé, ale naopak inspirující nebo dokonce doplňující další roviny. To je samozřejmě jen jeden možný postup. Jinak řečeno, že se má kartáček po určité době vyměnit je docela obecná a přirozená asociace, pokud se v básni explicitně mluví o výměně kartáčku. Proč se asi má vyměnit kartáček? řekne si čtenář. A odpoví si různě. Já popsal svou odpověď. Není založena na osobní libovůli ale na tom, že v textu se mluví jednak o výměně a druhak je podezřele zdůrazňován fakt, že k ní má dojít právě teď, což je ještě navíc označováno za nejistě naléhavý pocit. otázka po tom, co je nejistě naléhavého na tom, že právě teď chci vyměnit kartáček je tedy zcela logická a zcela z textu vycházející. Odpoveď je už na mě. Mohu si odpověďětbanálně, že si prostě nejsem jistý, jestli chci vyměnit kartáček ale už jsem se halt právě teďka rozhodl a tečka. Nebo se můžu zkusit vžít do role mluvčího a empaticky odvodit, proč dává na ta a ta slova důraz, proč to vůbec zmiňuje... přisoudit tomu nějaké zabarvení, porovnat motiv se zbytkem textu. Teprve to je nástavba, která není nutně odvoditelná z textu, ale je o něj "pouze" opřená. Kdyby byl text psán se snahou potlačit možné spekulace, sdělnou prozaickou formou, byl by tento poslední krok téměř znemožněn a snaha o něj by vyznívala spíše absurdně - asi jako bych chtěl v nadpisu daňového přiznání hledat skryté podtexty (ne že by to nešlo).
Velmi doporučuju: http://www.mrtester.cz/zubni-kartacek-curaprox?review=1
Budeš se těšit na každé čištění!:-)
pozorovatel
28. 03. 2008
Snad jsem pochopil už na totemu (a i doporučil), vztahovky já rád, sám k nim občas inklinuji... tudíž beru a tipuju. *
Pokud sis všiml, tak zářího "správná" interpretace e zcela jiná než má "správná" interpretace, což básničku nevysvětluje zavádějícím způsobem, ale naopak - ledaže bys byl schopen být zaveden naráz dvěma směry. Báseň nemá jednoznačnou odpověď, jak si pozorně všimla alimra když začala kontemplovat nad pointou a symboličností básně, nikoli pouze nad jejím nejvýraznějším obrazem.
pozorovatel
28. 03. 2008
řekla bych obrat o 90° u tebe, reakce jsem ani nedočetla... nevím zda některého čtenáře trkla ta špína spojená s ránem ... tam já vidím jádro textu
to spojení kartáček - partner a jeho případná výměna z toho leze hned, otázka je zda tak těžkopádná metafora působí poeticky - musím se hodně snažit aby ano - spíš mne v druhém plánu zaujme technická čistota textu - jakási brilanstní emoční septicita. Jakoby to byl text ze zkumavky :-)
září: skvělá interpretace, až na to, že by mělo jít o kartáček "někoho jiného", to v textu naznačeno není, tedy jde o nadinterpretaci. Jinak supr.
Jinovata: přišlo mi nějaký avi, tak stručně moje interpretace
úplně při prvním čtení: maj jeden kartáček dohromady-on si s ním čistí zuby a ona se s ním češe
po pár minutách: on si v určitou chvíli uvědomí, že vztah nefunguje a jeho kartáček v koupelně by měl být vyměnen za kartáček někoho jiného
takže mi z toho nakonec vyšlo něco podobnýho jako tobě
Cerná Lovkyně: to nebyla projekce, ale fakt, který se v té básni chtě nechtě odráží.
Milý Jinovato, když už si svou báseň, nebo co to je, tak pěkně rozebíráš, jak to, že nemá jiných variant ? Svět je proměnlivý
lovkyně a 3lobyte: že jste to chápali bez mé pomoci kvituji a chápu nelibost k mému sebevykládání, prostě se to tak nějak nedělá. Vaše názory vám neupírám.
Lovkyně: Hájím text, který napaden byl, ne sebe. Napaden legitimní kritikou samozřejmě, neberu to jako nějaké "napadení".
3lobyte: Kdybych zveřejnil rovnou vysvětlující text, byl by příliš dlouhý, nesrozumitelný a nudný.
Díky Zboro, žes mi to sebepitvání neomlátil o hlavu. Ohledně té překombinovanosti: nechci po nikom aby to četl tak, jak jsem popsal, jen jsem se snažil ukázat lovkyni opodstatněnost všech částí textu podrobnou interpretací detailů. Což samozřejmě čtenář nemusí dělat.
Osobně mi tato Jinovatova báseň přišla dotažená natolik, že v ní nelze najít prakticky žádný jiný prostor, než ten, který tam prostě je (což se mi u něj vždy nestává) - tudíž pokud se do ní strčí z jakékoli strany, zůstává významem jednotná. Naopak mi přijde, že říci tolik a tak přesně, za pomoci tak krátkého útvaru a všedních motivů je složitější, než to dlouhosáhle popisovat pomocí vzetných přirovnání plných citově zabarvených slov, přičemž obhajování jeho básně považuju za až zbytečně dohloubkyjdoucí a popisující spojení, která ze samotného textu nemusí být primárně patrná a zbytečně poměrně přímočaře jednoduchou báseň zesložiťuje.
Podle mého je báseň naopak velmi sdělná a týká se obecného prožívání končící zamilovanosti, která trvá zhruba dva roky a pak ji může nahradit pocit zmaru a pochyb a nebo může pozvolna přejít v úctu, toleranci, radost ze společného soužití, srostlost - do které se však vždy více, či méně v určitých životních situacích vkrádají pochyby.
Přirovnání ke kartáčku mi přijde naopak daleko příhodnější, než používanější prodřené podrážky a podobné...
O tipy bych se tady moc neopíral, protože Jinovata dostává pravidelně okolo těch pěti až deseti tipů, což je vzhledem k promyšlenosti jeho poezie (nebo možná právě pro ni) poměrně nízké číslo.
nesnasim cizi kartacky!:))
hele pro me nejak bez sdeleni..jen takovy konstatovani nic vic..
černá_lovkyně(a 3lobyte): je to sice trapné, ale pokusím se tedy hájit sám, nikdo jiný to za mne zřejmě neudělá. Báseň je postavena na paralele dvou dvojic. kartáček a ten, kdo si čistí zuby a druhá dvojice je žena a muž k sobě patřící. Žena s rozcuchanými vlasy je přirovnána k odrbanému kartáčku, muž s nevyčištěnými zuby je přirovnán ke špinavému muži. Špínu nutno chápat nikoli jako fyzickou, ale spíše duševní, respektive jak je komu libo. K oběma dvojicím se pak váže první část básně, která prohlubuje obraz reflexí, která je pro oba páry společná, ačkoli pokaždé docela jiná. Protiklad nejasnosti a naléhavosti. Zubní kartáček měníme po jisté době, kgterá není nijak přesně určena, stále je to dobré... a za dva měsíce a 17 dní si najednou řekneme, už není dobrý. Ta hranice je nejasná, ale naléhavá. Dál už si jím čistit zuby nemůžu, nefunguje jak má, nemám pocit čstoty, ani když se jím z nouze čistím, jsem špinavý. Podobně druhá dvojice. ta hranice, kdy je jejijch vzájemný život najednou prošlý, její vlasy rozcuchané, vlasy na hlavě která mne dosud okouzlovala, líbala, čistila. A já jsem špinavý. Pocit nečistoty uvnitř vztahu, který zašel za nejasnou hranici, která je teď ale o to naléhavější, že potřebuje definovat, "právě teď". Tak to vidím já, za váš pohled ale díky a prosím o případné další zamyšlení, co z mé vize by snad mohlo být poetické, pokud něco.
Upnout se k detailům, to je ta správná cesta
jak prožít relativně šťastný život
:-)