BIGBÍTOVÁ VESNA A HLAVA V PLAMENECH

Budík. Natálka v horečkách a koncik dneska večír fakt ne, volá její mamka. Hm. Takže k tanci a poslechu jen náš bigbítek. Páč takhle kvapem někoho shánět, Velikonoce a víkend - žádnej humor, viď. Druhá dobrá je vzkazík na Plísňáku, že v klubu chybí vercajk, co byl přislíbenej. No pohodový ráno, co ti budu řikat. Ale jsme kucí šikovný, dovezem si svý mikráčky, kombíčka a bicíčka sami, to je jasný.

Marťa jde najisto, ta holka už asi vobrazila něco klubů a vyzná se, ti povídám. Jet je solidní místo s luxusním undergroundem, hlavně. Jen barmanku to neba, páč lidi sem tam chtěj pivíčko nebo něco jinýho. Jakoby si ta holota nemohla přinýst vlastní pití a nevotravovat, no ne?

S Marťou a Áňou jdem teda radši na trochu tý kultůry. První v lajn-apu je Romale, pohodovej cyp z Brna. Čte, jak mu ten jeho moravskej zobák narost a je to hezky vopravdový, ledabylý a zábavný. Další čte nějaká holka, a to je naopak chytrý a afektovaný moc. Přijde mi to až jako blbina, ale co já vim. Každopádně si pak musíme dát voraz a pivečko nahoře a přicházíme o další várku poezie, teda. Áňa, Dája, Hynek i Martinka všici diskutujou Lost. Ten seriál, jako. Já jsem asi o sérii a něco pozadu a jsem trapnej.

Pak jdem zas do undergroundu, kde čte Rebeka, laskavá organizátorka týdle akce. A jako jo, krásný a cynický pravdy bez patosu. Jen občas až moc sprostý, možná. Ovšem ruší to hlučná parta teplejch motorkářů v koženejch kaťatech nebo tak něco. Jeden je dokonce celej Rob Halford z Jidáš Priest, nekecám. Když čte pan Těsnohlídek junior, ani nevim jakej je, páč tyhle cápci už dělaj bordel moc. A to ti řikám, jak jde vo poezii, to se i starýmu Mártymu splaší kladiva! Jdu jim to vytmavit!

Nic klasicky nevyřešim, ale aspoň nedostanu přes držku – i když do Halforda šiju celkem fest. Pak už teda my, se svojí porcí šťavnatý rockový muziky. Míjím Kubu z Kombuchy a řikám, že by mohl v tý soutěži vyhrát taky nějaký básně. Prostě jako humor, haha a hoho. Kuba mi vopáčí, že prej má doma poezie spousty a že studuje tvůrčí psaní. A fakt nevim, jestli šprýmoval nebo jak. U Kuby člověk nikdy neví a to je krásný. Nic, jdem na to a hrajem jak z partesu. Vlastně zkonim Ost, ale včas utnu a napodruhý už najisto, to se ví. A lidičky umí ten nadupanej bigbít vocenit a provolávaj sláva a hurá a tomu podobně. Dobrý, fakt.

Po tý šou házíme pokec u stolu s all-star týmem v obsazení: Herbi, Maruška, Martinka, Dája, moje Marťa a já. Herbi distribuuje svý škvarkový placky a je to svátek. Pak se ovšem nacamranej Romale postará o zlatej hřebík večera. Stojí nad náma s vysomrovanym cígem v puse a čeká jako na voheň, viď. Ochotná Herbi se hned nabízí a zapaluje Romalemu omylem vlasy. Moravák nic, hlava v plamenech, pořád čeká až mu holky zapálí retko. Ty mu hasí řepu a připalujou konečně cígo. Týpek normálně poděkuje a valí se pryč. Drsnej kraj, to Brno, ti řikám.

No a pak nazdar a ahoj. Dycinky na vodchodu potkám někoho, se kym bych chtěl dát mnohem delší řeč. Mára je vostříhanej a odstěhoval se. No, ty vole. Ale fakt musíme. Venku je mráz a doma s Marťou dáváme ještě buřtguláš a plzničku. Po takový akci supr tečka, myslim.

Láska – všichni mimo servírky a teplejch motorkářů, ale hlavně Romale

Nenávist – teplý motorkáři, servírka trochu