Zkáza Margaret Pinky

Od jaktěživ jsem miloval příběhy o moři, lodích a námořnících, o pirátech, jejich ostrovech s poklady a kapitánech s dřevěnýma nohama. A když mi v hlavě vyvstala osmá sloka, řekl jsem si, že k ní připojím další a nakonec z toho vzniklo toto mé vyznání všem výše jmenovaným. Původně to měla být hospodská píseň, ale když jsem to ve fínále zhlédl, usoudil jsem, že ožralí námořníci by měli nemalé problémy s interpretací a provedl malé změny. Ale, některé sborové sloky v uvozovkách přezto zůstaly.

U mého strýce, za mladých let, na královské obchodní lodi, plavčík jsem byl, chtěl jsem vidět svět, v životě už to tak holt chodí. Jednoho večera zvedli jsme kotvy, Margaret na moře pluje. Kolem jsou tisíce žraločích ploutví do plachet vítr nám duje. Noc pomalu záhání svítání růž, oceán lehce se vlní. Posádka činí se, jako jeden muž, rozkazy o překot plní. "Na pravo loď !" z koše zní hlas, bocmanovi ztuhly rysy. Bičem nás hnal, "Už není čas !" "Plují sem pirátské krysy." Já měl úděs v očích, celý jsem se chvěl, ty příběhy znal jsem od táty. Měla černé plachty, tři desítky děl, na vlajce zkřížené dva hnáty. Již praští dřevo a skřípají háky, přes zábradlí ženou se s rykem. Modlím se k bohu a rouhám se taky, že stal jsem se jen námořníkem. Stojím jak solný sloup, předemnou chlap, obrovskou šavli třímá v ruce. Za mnou stál kapitán, rukou mě chňap a odhodil na stranu prudce. Sekerou ťal, pak vystříkla krev, bukanýr k zemi se kácí. Ve změti těl a vyhřezlých střev, paluba celá se ztrácí. Náhle třesk, a z pistolí se kouří, každá plive oheň jak saň. Na chvíli klid je pirátské bouři, když kule si vybraly daň. "Pak proti muži muž, proti šavli meč, bij se jak lev ti říkám, svaly své bojem tuž, jako blázen ječ, polámej hroty dýkám." Však přesila jich a rozťatý břich marnost je teď naší mámou. Vyšla salva z děl, pak z lanoví křik, stěžně se toporně lámou. Druhá připlula loď, ze španělských vod, my stáli vstříc jasné záhubě. Smetli nás do moře, tak jim bylo vhod, salvou z děl na třetí palubě. "Láduj a střílej si dokud máš kule, když třefíš se, zařvi si "JÓ HO HO" když hoří prachárna, kalhoty důle, do moře a pak rychle od toho." To byla bitva, smrt odešla k ránu, mrtvé pak trhali žraloci. Loď, ta šla ke dnu a mrtví šli k pánu, živým těm nebylo pomoci. Tak končí sága o Margaret Pinky snad byla všem tady hodna. Zapějme písně a zapalme dýmky, sklenici rumu až do dna.

---