Příchod démonů - Krok 6.

Jinak se mi vplazit do domu podařilo celkem v pohodě. Nervy jsem měl ještě otupělé. Ale jak jsem se já-pomuchlaná, zubožená housenka, šoural chodbou, začaly se probouzet. Nejdřív jen cukání, pak bolest, že jsem neustále řval. Prosoukal jsem se kolem koupelny. Pootevřenými dveřmi jsem viděl hodně nosů v krevní polévce uvnitř umyvadle. Ještě víc se pak válelo na podlaze. Některé už pochcípaly, zbylé si to dál bublinkovaly v krvi. Kde je nos musí být i hlava. Ale nikde jsem ji nenacházel.

Nechtěl jsem toho zrovna moc. Ani si dát pivko, ani rohlík se salámem, dokonce ani sprchu. Ani umřít se mi vyloženě nechtělo. Potřeboval jsem jen klid. Pořádnou salvu klidu. Jen ležet, klepat se bolestí a nemuset nic. To jsem mohl pouze ve svém milém pokojíčku. Představa táhnout sebou své nohy zase do schodů mě ale takřka zadusila. „Mňaňaňa?“ Hlava se vykutálela ze špajzky. Celý obličej si tam oblepila kukuřičnými lupínky. Představa, jak mě žere cokoliv oblepené lupínky, mě poděsila ještě víc než schodiště. Házel jsem tedy sebou k němu, pahýly kleply do země a já se bolestí prohnul v kříži, až mi skorem praskla páteř. Hlava nespěchala, kutálela se nemotorně od jedné stěny k druhé. Slyšel jsem praskat lupínky.

Všechny žárovky v domě se rozsvítily. Světlo stále intensivnělo, zužovalo se do chirurgické bílé. Až začalo zle pálit. Válel jsem se z boku na břicho a vřískal. Na kratičkou chvíli se mi podařilo otevřít uslzené oči. Z pahýlů se mi kouřilo. A lupínky na hlavě se pekly a černaly. Záhy naopak záře zmatněla. Všechny žárovky najednou se zalívaly krví, až se naplnily a vybuchly. Ta sprška mě znovu přivedla k vědomí. I hlava se zase... „Mňa... mňaňa... mňamňamňamňa...“ probudila. Jak ta píďalka jsem povyskočil a rukama se chytil koberce na schodišti. Přitáhl jsem se, hrudí vrazil do hrany, až uvnitř něco prasklo. Tahal jsem se výš a výš. Ohlédl jsem se na hlavu. Srovnala se a kulila si to přímo ke mně. Jedno vyboulené oko za sebou táhla na nervu, jazykem „mňamňamňa,“ plácala, kde se dalo. Má hlava ze zrcadla už ztratila tvář pro šoubyznys. Prudce jsem se vyhoupl nahoru. Hlava čelem vrazila do spodního schodu. „Mňaaaaa....“ nemohla se dostat výš.