Do Pitoma

Tak je to asi dneska s námi.
V mládí házíme náladami
do leva a i do prava
až je to někdy otrava..

Pro mě však někdy výhodu má
zakuklit se až do pitoma
a nepřemýšlet o reálu,
(o kterém stejně nemám páru)
co často zadrhává, vrže
a jindy zas s kluzkostí plže
tě nechá klouzat do deprese..

S tím do pitoma, se to snese.

Když už je toho jaksi dosti,
zaklapnout zámek s minulostí
s tím co nejsi a mohls být
a že chce vymalovat byt.

Prostě se zavřít do ztracena,
kde mlčí děti, tchýně, žena.

A tak když se noc k ránu kloní
a začne strašit se svědomím
v tom svém už pokročilém věku
já vracím se do středověku,
který je někde ukrýt v genách
a sním si o průsvitných ženách,
prvních valčících a té klauze
mistra všech bálů, pana Strauze.

O době vzdálené a jiné
kdy šustot paní v krinolíně
tě s panem Broučkem k Lůně zvedal.

Co já bych za to všecho nedal
s básníky v poetickém ráji
probrat kolik tam asi mají
za vydání o dvě stě stránkách
co čtou si potom při červánkách
a kolik budou platit kaček
rentovat ten nejlepší mráček...

A kyž jsem v tom nejlepším snění
a budik je na vyzvánění,
hlas ženy,
" pak si umej ruce ",
je tady ten chlap s hovnocucem..

A tak začíná zas den všední.
Nelituj se a k PC sedni
snad z toho vyjde prospěch ňáký,
a spolehni se na Písmáky.

Pak vysaj byt a přebal dceru
a vraž to ještě na Literu.

Já vím, do výběru to není .

Tak aspoň díky za dočtení ...