Jiná než školská literatura...

Nakolik je pravdivý výrok „literatura je jen abecední seznam jmen spisovatelů a děl“, o tom můžeme pouze spekulovat, ale můžeme to taky „nechat plavat“ a podívat se spíš na zajímavosti, jichž je literatura plná. Na ukázku, že i literatura může být poutavá, uvedu pár informací bulvárního rázu. Proč zrovna tahle taktika? Přiznejme si, že se nám nejlépe pamatovaly informace pikantní, neuvěřitelné, něčím přitažlivé.

Ostatně… Pamatujete si všechny názvy děl Boženy Němcové? Nebo si spíš pamatujete školský mýtus, že se narodila své čtrnáctileté matce? Pamatujete si všechny sbírky Jana Nerudy? Ne? Ale určitě si pamatujete, že měl spoustu milenek. Takhle podobně bych mohla v naší, ale i světové literatuře pokračovat. Mnozí profesoři (učitelé) českého jazyka a literatury zpestřovali výklady informacemi podobného typu (kdo se oběsil, kdo se zastřelil, kdo utonul a jinak si vzal život; kdo podváděl svou manželku; kdo byl homosexuální; kdo vedl bohémský život a často se rval…). Tyhle informace zajisté nemají žádnou cenu při hodnocení literární činnosti spisovatelů a básníků. Je to spíš jakési přiblížení již stovky let pohřbených osudů.

Pokud vytáhneme na světlo boží slabůstky jinak vážených literátů, můžeme se nad jejich prohřešky pousmát a říct si, že přesně tohle se tedy dělo dávno a dávno tomu a stále se to děje. A pak že dnešní doba je zkažená! Podívejte se na vdanou Němcovou a na její plejádu milenců! Podívejte se na Jaroslava Haška, o němž se dodnes vedou spekulace, zda byl homosexuál (rád se oblékal do ženských šatů), nebo bigamista. Byl přitom ženatý, ale ani to mu nebránilo menšímu skandálu, kdy si z Ruska přivezl přítelkyni, s níž se dokonce v Rusku oženil. Samozřejmě že dvojženství u nás nebylo a dosud ani povolené není, proto Hašek jakýkoli sňatek v cizině popíral, později se však našla kopie oddacího listu. Mnozí přátelé o něm říkali, že je zvrácený a odsuzovali jeho bohémský život. A co takhle Jiří Orten a jeho poezie? Ještě předtím, než zemřel nešťastnou náhodou pod koly německé sanitky v roce 1941, napsal několik smutných, pesimistických básní, v kterých několik let dopředu líčil svou smrt v den svých narozenin. Bude přecházet přes cestu a srazí ho auto. Tenhle motiv se objevil v několika jeho básních. Proto nás napadá otázka, jestli to byla jen nešťastná náhoda nebo sebevražda. Vždyť zemřel v den svých narozenin při přecházení cesty. Předpověděl si svou smrt, nebo si ji naplánoval? A co František Gellner? Jeho osud je docela podobný tomu Ortenovu. Také nacházíme v jeho pracích zmínky o tom, že se chce ztratit, světu i sobě. A jak to s ním dopadlo? Ztratil se údajně na frontě za války a pak už o něm nikdo nevěděl. Ještě na frontě svému příteli řekl, že by se chtěl podívat do Afriky. Dostal se tam a zemřel tam? Nebo zahynul na frontě? To dodnes nevíme. A život Karla Hynka Máchy… neposkytuje nám spoustu zajímavostí? Jak tedy vypadal? Opravdu neexistuje žádná jeho podobenka? A jak tedy zemřel? Na zápal plic, když se poléval vodou při hašení požáru v Litoměřicích, nebo zemřel na choleru nebo na jiné žaludeční potíže? Opravdu jedl v Litoměřicích v podnájmu zkažené maso? A jak je to se Slezskými písněmi Vladimíra Vaška (aneb Petra Bezruče)? Napsal je opravdu on? A nakolik ho ovlivnil neznámý student, s kterým se přátelil?

A ještě více otazníků, záhad, mýtů a afér bychom mohli nalézt v naší krásné literatuře. Snad ale postačí pár výše zmíněných otazníků k tomu, abychom pochopili, že i Mácha a Němcová a další byli lidé z masa a kostí. Lidé se slabostmi a touhami, lidé obyčejní. Ve školách se často pěstuje dojem, že spisovatelé a básníci byli lidé na úrovni, lidé vážení, lidé neobyčejní, kteří mysleli a cítili jenom pro národ, pro vlast a pro vyšší cíle. Mácha – český literární velikán – napsal dokonalé dílo Máj, dosud toto dílo nebylo překonáno. Všichni si to zapište do sešitů! A nebyl Mácha také hrozný žárlivec, který psychicky týral svou milenku Lori, kterou nechal v noci na hrobě své matky přísahat, že s Tylem nikdy nic neměla? Ano, na hodnotu Máje to nic nemění, jak už jsem se zmiňovala, ale proč to taky neříct ve výkladu o Máchovi? Nepatří to snad k jeho životu a nebylo tím snad ovlivněno celé jeho dílo?

Pokud vám ve škole zpestřovali výklad zajímavostmi ze života probíraných literátů, pak si o autorech pamatujete alespoň tohle a můžete být rádi a poděkovat svým vyučujícím.