Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmíš
10. 04. 2008
3
4
2519
Autor
pété
A duha před očima
když tiše vnímám
vykřičené opojení
za zavřenými víčky.
Zblázním se
jestli mě budeš zas
z výšky
stahovat zpátky na zem
protentokrát
spadnem blahem
ale příště
už se z toho stane
zvyk.
Jak rošťáci zpoza rohu
pozorujem
duhovou oblohu
z padákových vláken
a šeptáme si
že teď je nám líp
a proklínáme okamžik
za který se už nedostanem
za kterým je
aktuální zem
a jeden den
by se před ním
těžko svlík.
4 názory
Bluedragon
11. 04. 2008
Dolfiness: díky za zastávku i slova, to "A" tam prostě nejak cítím, asi to není uplně košér, ale...:) spadnem blahem - no práve, nahoře bylo takové blaho, že to s náma tak zamávalo, že jsme spadli...tak jsem to myslela:)díky
Barvičky jsou hezký. "A" na začátku mě dost iritovalo, přece jen to pak získává určitý patetický nádech. Měla bych trochu výhrady k tomu blahu po spadnutí na zem, to mi přeci jen významově moc nesedí. Pak v kontextu toho padáku možná jo, možná. :) Když člověka někdo usadí zpět na zem z oblak, tak mu asi moc dobře není, nebo jak to bylo myšleno? :) Od půlky to začíná nabývat zajímavou snovou (abstraktní, fantazijní) podobu.
Za nejlepší pasáž považuju:
a proklínáme okamžik
za který se už nedostanem
za kterým je
aktuální zem
*
Při tomto smění
okamžiky smysl mají
oboum mnoho dají
navzájem se odevzdají...