Torza

Internet je přehlcený básněmi náctiletých, bohužel mnohdy i cetiletých lidí, kteří nemají špetku vkusu, nadání ani slušnosti a co hůř, nečtou knihy. Ke všemu jsou mnohé z těchto vývratků nedospělé mysli neskonalé depresivního charakteru a tento tón vyznívá z životní únavy, znechucení životem a z pocitu, "že už mě tu nic nečeká." Probůh, nevím, jestli mám být jako antipopulista potěšen, nebo jako člověk poděšen.

Básníci

Lidé píší básně
pro nedostatek kázně
pak ve smutku se nekrotí
a pro milence
co je nechce
krkem si hned zakroutí

*

Umřu ve třiceti

řekl Petr sobě
neboť stáří
všecko zmaří
také tobě

*

Jak jsem potkal emáka

Minulý pátek jsem se procházel po městě. Bylo parno a já neměl při sobě peněženku, tak jsem usedl na náměstí na lavičku a nezbylo mi než se osvěžit četbou nějaké příjemné knížky, kterou jsem měl čistě náhodou s sebou v tašce. Naneštěstí bylo volno jen u vyschlého mladíka v úplém zeleném tričku s černými vlasy a růžovou patkou přes levé oko.

"Máte, prosím, volno?" optal jsem se jej zdvořile.

Pohlédl na mne, jako bych jej smrtelně urazil už jen pouhou svou existencí, vyplivl těsně vedle mě žvýkačku a odvětil: "Jo, vole. Vidíš tu snad někoho?"

Ignoroval jsem jeho neslušnou odpověď a přisedl si. Vytáhl jsem si korespondenci Mistra Jana Husa a zaujatě začal číst. Koutkem oka jsem přesto vnímal, že mladík mě pozoruje, až si nakonec dokonce znechuceně odfrkl.

"Kdo tě takhle nutí chodit?" vyrušil mě. Pominul jsem, že byl minimálně o deset let mladší a tudíž od něj není zrovna slušné mi tykat a hrdě jsem se zastal svého tvídového obleku: "Vůbec nikdo. Já tak chodím sám a rád."

"Budeš asi pěknej suchar, co?"

"A ty budeš pěknej blbeček, viď?" neudržel jsem se už a výhružně na něj pozdvihl jedno obočí.

"Se nemusíš hned urážet, vole, sem se jen zeptal. Si chci života pořádně užít, než budu starej, něco stihnout, chápeš. Bejt pořádně šťastnej, než shniju. A ne si ve dvacíti hrát na prvorepublikovýho důchodce."

Teď jsem si povzdechl zase já. Odložil jsem knihu a podíval se emákovi zpříma do očí. "A ty si užíváš?"

"No jasan."

"A jak?" nedal jsem se odbýt.

"S přáteli."

"Jistě, po hospodách a jiných kulturních zařízeních. A to ti nepřipadá fádní? Stejné dokola? Nudné?"

"Jasně že sem tam jo. Kdo se dneska nesnaží zbavit se tý nudný šedi?"

"A jsi šťastný?"

Emák se na chvíli zarazil. Snad mu došlo, kam mířím. Díval se před sebe na projíždějící tramvaje a spěchajcí upocené lidi. Začal si jemně pohrávat s žiletkou, kterou měl pověšenou na krku jako psí známku. Pak tichounce zašeptal: "Ne."

"Ale užíváš si života naplno, abys byl šťastný a stihl se pobavit, než zestárneš. Bezvadné. Opravdu bezvadné." Zvedl jsem se, dal jsem mu přihlášku do knihovnu, možná trochu jízlivě se na něj usmál a šel si vybrat příhodnější místo k relaxaci s dobrou knihou.

---