Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Za šest půl sedmé

13. 04. 2008

1034

Autor

RealPedro

Stará verze smazána, nastupuje nová vlna ;) Tohle je novej Strašidláckej příběh

Potácím se z nádraží směrem k domovu. Jedná se o každodenní, rutinní cestu. Je okolo šesté večer a pomalu se stmívá. Mé nohy automaticky vykonávají pohyb vpřed , zatímco přemýšlím o všem…a vlastně o ničem. Blížím se ke hřbitovu. Bíle omítnutá zeď odráží nažloutlé světlo. Slunce už z části zmizelo za kopcem a jeho zlatavá zář je jako sirup rozlitý po okolních kopcích, stékajícíaž dolů k rybníčku. Paprsky prosvítají skrze větve vysokých borovic na kopci. Už sem téměř u hřbitova. Moje boty nenechávají v blátě ani zdaleka tolik stop, jako bláto na tich botách. Ale mně to nevadí. Procházím tudy každodenně, tedy každý všední den, když se vracím ze školy vlakem. Blikající světlo digitálních hodinek ohlašuje: 18:24. Hrobník, pan Mareška zamyká hřbitov vždy přesně v půl sedmé, a takže už nemám moc času. Posledních sto metrů u ž téměř běžím. V té rychlosti pana Marešku téměř porážím. ,,Ale, ale, mladej? Copa tak pozdě? Copa bys dělal, kdybych ti zamknul, co?“ Rychle jsem zamumlal něco na omluvu a protáhl se brankou dovnitř. Jak tak procházím mezi náhrobky, z nichž do tmy svítí jen jména a data, probíhá mi hlavou před chvílí vyřčená otázka. Co bych dělal, kdyby mi zamknul? ,,Ale co…“ říkám si, zatímco odsunuji desku hrobu stranou. ,,Tak bych se hold jednou vyspal venku…“

3 názory

ThatGuy

23. 04. 2008

Dát tip

jakmnile to ctu podruhy tak me to nebavi, dobry to bylo na poprvy, protoze tam byl moment prekvapeni.. nicmene je to napsany o neco lepe a protoze si tamto smazal, davam * :)