Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Miluška a Naděžda jsou moc fajn holki!

13. 04. 2008

1687

Autor

Myslivec Luboš, 73Kg, 174cm,mušství 17cm

ty písmena jsou velký jak nemam brejle tak abych na to viděl. jo?

Dneska jsem byl s Maruškou v přírodě. To já s ní občas takhle jezdím, když je mi jednou za čas smutno. Vzal jsem moped, nasedl jsem i s ní (ona byla v batohu) a jeli jsme. Sousedi koukali a smáli se, jak jsme jeli, protože to jsou hloupí lidí. Nevědí, co je správné. Když jsme s Maruškou dojeli na kraj lesa, jak je tam taková ta hezká mez, jak tam roste ten šípkový keř, tak tam jsem se posadil do trávy a řekl jsem: Tak pojď, Maruško, ty moje srnečko rozmilá! A vyndal jsem ji z krabice, abych ji nafouknul. Ona je totiž nafoukovací pani. Vždycky se s ní na mezi poveselím jako zamlada a je mi hej a cítím se jako znovuzrozený! S nebožkou to sice bylo lepší se poveselit, ale Maruška je docela šikovná pani a ani mi moc nevadí, že neuklízí. Na druhou stranu nelamentuje a dá se dát do skříně, když na ni nemám náladu a ani chuť. Dřív jsem ji pučoval láďovi, ale on ji nevyplachoval a nestaral se o ni a jednou do ní píchnul ve zlosti šroubovákem, jak nechtěla vařit (on si láďa myslel, že je živá a že navaří jako normální pani ) tak do ní udělal dirku a já to pak musel lepit. Tak už mu ji nepučuji a říkám, že praskla a že sem ji spálil v kamnech. Já jsem marušku dostal od ruských vojáků v 1968 roce, jak přijela ta červená armáda. Moc fajn kluci! Dal jsem jim polivku a rum a dostal jsem Marušku a ještě Naděždu. Holky z tanku. Moc chytrý vynález. Dlouho byli ve skříni, aby nebožka (to byla ještě nebožkou nebyla ) nevěděla, že mám tyhle dvě nafukovací pani. Když ale pak umřela, tak jsem je začal vyndávat a nafukovat.
Naděždu ale už nemám, protože té se rozthla papula, jak jsem na ní jednou v zimě jel z kopce jako na sáňkách, jak jsem pospíchal na fotbal do hospody. On tam byl takový ostrý kámen u kapličky. To už nešlo zašít, tak jsem z toho nadělal plavací kruhy pro vnuci. Měli radost. Zůstala mi Maruška a ni dávám pozor, už ji ani nedávám do zahrady k zelí jako strašáka, ani ji nepučuju vnukům na hraní. Ona to jednou viděla žena mojeho syna a vyváděla a říkala něco že ten tvůj táta je cvok, honzo, koukni, co těm dětem pučuje! Ale to nevadí. Alespoň neubyde.