Oni

Zástup mrtvol se vleče městem. Smrdutá, rozkládající se těla mají, z uhnívajících končetin zbývající pahýly. Bledé obličeje, zkřivené, svraštělé, s výrazem šílenců. Oči. Oči ty jsou ale nejstrašnější. V očích se hluboce skrývá tíživé zklamání a ostře se leskne zlost. A když se zblízka podíváte, v koutku spatříte malou slzu.

Tisíc let již trvá jejich cesta. A konec? Konec není. Konec je jen poznáním konce. Na cestě existují pouze naděje.

Jdou. Vlečou svoje těla s sebou ulicemi a provolávají k bohu žal. O bolesti své smrti křičí a hned prosí a pak pláčí. Přejí si. Přejí si žít. Jen nevědí co žít znamená.

Věřme, pokud vydrží ještě tisíc let na prašném chodníku dojdou života. Možná ale, že je život chůzí za životem.