Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seI přátelství může bolet..
Autor
Morče11
,,Kde jen ta veverka může být?" zabědoval do ticha. Ano, vždy tu byla. Tedy vlastně ne, vždy ne. Ale ten okamžik seznámení byl tak krásný a tak emotivní..Ale to musíme začít úplně od začátku. Všechno to, myslím, začíná, když je náš muž ještě mladý chlapec..tenkrát mu může táhnout tak na dvacet. Sedí zamyšleně pod stromem v lese a přemýšlí. Přemýšlí o svém životě. Vždyť se ten den rozešel se svou milovanou dívenkou..ale proč? Proč vlastně? Chtěl vůbec? Odpovědi jsou stejné ale zároveň tak jiné: NE.
Miloval ji více než svůj život, ruku do ohně by za ni položil..a to vše jen kvůli škole. Bydleli od sebe daleko. On na Moravě, ona v Hradci Králové. Dostat se jeden k druhému je stálo velké úsilí a obtíže. A pak jednou řekla ne. Prostě ne, tím to skončilo. Zeptal se jí, zda ho má ještě ráda..a odpověď už jste sami slyšeli. V té chvíli to chlapce, nyní už muže, zamrzelo. Ono to bolí u srdce, když víte, že vás má někdo rád, když víte, že máte někoho, komu se můžete vždy svěřit se starostmi i vzpomínkami, že máte někoho, kdo vás vždy utěší..
Najednou ho však ztratíte. Myšlenky vám uhánějí stále k minulosti. K té sladké, slibné minulosti. Mnohem více by sis vážil okamžiků, kdy jsi svou milovanou dívku hladil po vlasech a kdy jsi jí šeptal do ouška ta kouzelná slůvka..,,Miluji tě," řekl tenkrát on. ,,Miluji tě.." odpověděla dívka. Ale nyní je důležité vrátit se do přítomnosti. Ano, myslím, že je na to ten nejvyšší čas..tak tedy, kde jen ta veverka může být?
Dlouho se nic nedělo. Až po chvíli muži došlo, že veverka, se kterou se seznámil právě v lese, může mít také pocity - ne jen prožívat trápení druhých. Vždy si ji přivinul k sobě, šeptal jí do ouška, co se mu stalo..a tak pořád dokola. I veverka může cítit. I veverka může vědět. I veverka může myslet. I veverka má právo mít svobodný rozum. A tak prostě zůstal sám. Hlavou mu vířily nejrůznější nápady. Má se jít zahrabat? Má napsat do hlíny své emoce?
Už se pomalu rozhodoval. Když v tom mu zapípal mobil. ,,Kdo to zrovna teď může.." zaklel a sáhl do zadní kapsy tříčtvrťáků. Mobil tenhle tajemný číselný kód pojal jako "neznámé číslo". Najednou uviděl text:
Milý Tondo,
je mi moc líto, co se mezi námi před pěti lety stalo.
Právě jedu autobusem k tobě. Napořád.
Ovšem jestli mne budeš chtít...
A víte, co se v ten okamžik stalo? Zašustilo křoví a z koruny stromu vystrčila hlavičku malá, rezavá veverka..