Vltava

Když řeka slzí v zoufalství Tě topí

a zdá, že nic není po slávě,

pak rytíř v Tobě světu neustoupí.

Nedávej svou vinu Vltavě.

Když srdce ztrácí přitažlivost Země

a nikde nedrží Tě rodina a dům.

pak dívka v Tobě ještě miluje mě.

Nedávej svou vinu útesům.

Když věci nejsou takové, jak chceme,

a bezmoc tančí s padlými anděly,

máš přátele, my s Tebou bojujeme!

Nedávej svou vinu oceli.

Když šedne život a sny Tvé střílí v letu,

nic nemá smysl, nic se nedaří..

pak žena v Tobě odolává světu.

Ne, nedávej svou vinu lékaři.

Voda a skály, hrůza, co Tě jímá,

léky a nůž, před kterým utíkám...

Leč ani já Tvůj život nepřijímám

a svoje viny nes si každý sám....