Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNěžně odporná
Autor
onja
Jak nechutné, jak pravdivé, jak bez myšlenky. Snad jenom dotyk do zakázaných míst, kterým nikdo nerozumí.
zpocené kůže třely se jedna o druhou,
konec se blížil a v nastalé explozi vášně,
Tělo mé pokrylo horké semeno,
lepkavé nechutné břemeno,
milostné slasti,
milostné bázně.
Ležel jsem v posteli, nad hlavou kříž,
lomený oblouk a měkkou ozvěnu dechů.
Semeno stále se lepilo na má stehna,
byli jsme spojeni jako dva andělé,
bez zábran, přesto tak nesměle,
emocí plni,
na lůžku v kostele.
Byla to esence čistoty, okvětní lístek lilie,
oheň se přesunul z našich těl,
pot stekl do našich duší,
po cestě jenž byla stmelena lepkavým mostem.
Chytl jsem lásku svou za ruku,
usmál se jemně nároku
lásky.
O rok však později ve stejnou dobu,
ležel jsem na desce z kamene,
nad hlavou kříž, Pilát a poslední večeře,
Kostel byl pryč.
Doteky žhavých těl se odrážely v jiskře ohně,
zpocené kůže třely se jedna o druhou,
konec se blížil a v nastalé explozi vášně,
Tělo mé pokrylo horké semeno,
lepkavé nechutné břemeno,
milostné slasti,
milostné bázně.
Dřív než jsem usnul, slyšel jsem čvachtání vody,
jež dopadala na náš horký lepkavý můstek k duši,
jež myla z těla ten prchavý cit.
Lásce a vášni se nedá poručit.
Spali jsme každý na stejném kameni,
spali jsme na hřbitově,
tak blízko sobě,
a přec tak vzdáleni.